Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pražské seskupení Votchi funguje na tuzemské scéně více než patnáct let. Pánové se úspěšně uvedli již svým debutem "Scary Woman" z roku 2002, po němž se mohli pochlubit vítězstvím v několika hudebních soutěžích, dvěma vystoupeními ve Velké Británii či předskakováním legendám světového rocku jako Whitesnake či Colosseum. Slibný rozjezd ještě více urychlil druhý řadový počin "Unicorn", který kapelu dostal do širšího posluchačského povědomí, což vyústilo až ve vítězství v lidové anketě Zlatý slavík v kategorii "Skokan roku". V období vydání dalšího alba "New Religion" měl spolek za sebou například úspěšné turné s Čechomorem či vystupování před další rockovou ikonou Deep Purple a před sebou sérii koncertů po boku Uriah Heep a Nazareth.

Na čerstvou novinku "Out of Jail" si fanoušci museli počkat dlouhých sedm let, během nichž došlo hned k několika změnám v sestavě. Tou nejvýraznější je výměna vokalistů. Alex McBeat za mikrofonem nahradil Petra Kutheila a nutno podotknout, že jde určitě o změnu k lepšímu. Alex a jeho zpěv působí rozhodně charismatičtějším dojmem, pyšní se větším pěveckým i emotivním rozsahem a netrápí se zdaleka tolik s anglickou výslovností, která snad poprvé v historii kapely zní poměrně přirozeně. Dalším nováčkem je Petr Ackermann obsluhující příčnou flétnu, bez níž už si tvorbu Votchí nelze představit. Tentokrát ale nedochází k jejímu zbytečnému nadužívání a objevuje se opravdu jen tam, kde to má smysl. S tím souvisí i dříve kritizovaný neduh, kterým byla nezvládnutá produkce, jež se stala poměrně zásadní slabinou předchozích desek. Tentokrát ovšem pánové neponechali nic náhodě ani po této stránce a přizvali si amerického producenta Iana Keloskyho.

Ten z kapely dokázal vymáčknout maximum, díky čemuž lze "Out of Jail" považovat za její nejvyspělejší a nejzdařilejší počin. Po hudební stránce se sice mnoho nezměnilo a prim stále hraje inspirace art a hard rockovými velikány sedmdesátých let, mezi nimiž lze nejvýrazněji identifikovat vlivy Jethro Tull, Deep Purple, Uriah Heep či pozdních Black Sabbath, spolek se ale tuhle poctivou dávku nostalgie snaží vyvažovat i moderněji pojatými pasážemi. Ve skladbách "Deep Thoughts" či "Pink and White" provětrá prog metalové rejstříky, v "Devil Inside Me" zazní překvapivě povedený rap, "Over the Brink" lze považovat za regulérní folkovou baladu, "Once Upon a Time in Seville" s hostující operní pěvkyní Gail Whitmorovou evokuje populární Nightwish a závěrečná (nepočítáme-li krátké outro) "The Fall in Rome" zase sází na potemněle melancholickou atmosféru s psychedelickým odérem, v čemž jsou Votchi natolik přesvědčiví, že tuto píseň považuji za vrchol celé kolekce i samotné tvorby seskupení.

Zatímco na předchozích počinech kapela působila dojmem, že se přes sebe snaží vrstvit jednotlivé hudební vlivy často "bez ladu a skladu", tentokrát dokázala své ambice více krotit, díky čemuž všechny položky alba působí uceleným dojmem a ve svém jádru jsou především silnými a srozumitelnými písněmi. Přesto ale nelze hovořit o nějakém výraznějším vývoji. Votchi těží stále převážně ze zlaté studnice rockové klasiky 70. a částečně i 80. let, přičemž některé pasáže zní natolik povědomě, že byste skoro přísahali, že už jste je určitě v minulosti slyšeli i od někoho jiného. A přes veškerou sympatičnost tvorby spolku a snahu o pestrost se na novince najde i pár nevýrazných míst. Nemluvě o nepříliš povedeném artworku, z čehož už se stala jakási tradice. Tentokrát se naštěstí aspoň nejedná o vyložený kýč.

"Out of Jail" bych, stejně jako jeho předchůdce, doporučil především milovníkům britských art a hard rockových veličin sedmé dekády, pro něž bude pravděpodobně balzámem na duši. Nic lepšího, co by tak věrně evokovalo staré zlaté časy tohoto žánru, u nás totiž nemáme. A i když ke "světovosti" Votchím stále nějaký ten kousek chybí, jejich zápal, láska k dobré hudbě i zjevná radost z jejího hraní a tvoření dají zapomenout i na pár lehčích nedostatků.