Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Svardenvyrd - Obyčej Slunovratu

SvardenvyrdObyčej Slunovratu

Bhut11.11.2010
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Výborná však nedoceněná a nebojím se říct zapomenutá deska. Kapela kombinuje klasický black metal s pohanskými prvky. Proto zní toto dílo zcela originálně a jedinečně. Bohužel k dnešním dnům se kapela nehodlá dál vracet k aktivitě. Desku bych doporučil všem náruživým posluchačům čistého black metalu s jemnými doplňky.

Píše se rok 2004 a na svět přichází prvotní regulérní album pohanské kapely Svardenvyrd. Debut je pojmenován jako Obyčej slunovratu. Ačkoliv se na první pohled může zdát materiál poněkud malý a krátký, tudíž nudný a nezáživný ovšem opak je pravdou. Důvodem tohoto zdání zajisté bude slabý počet písní, který tvoří číslice 4. I přes tento řekněme nedostatek a spíše škodu album obsahuje suma sumárum třicet tři minut. Pravda je to vcelku malá záležitost ovšem důležitý je především obsah. V případě jména Svardenvyrd můžeme hovořit o něčem ojedinělém a originálním. Hudba zůstává opravdu záživná a hned tak neomrzí. Posluchač má co dočínění s hutnou atmosférou, která ho úplně pohltí. Kapela hraje hudební odnož zvanou pagan black metal. A právě ona pohanská atmosféra z desky skutečně dýchá. Duch pohanských lesů stojí přímo vedle vás, když si pustíte tento počin. Jedinečnost a kouzlo hudby se nejvíce skrývá v použití akustické kytary a jejího specifického tónu nalazení. Samotné vyhrávky tohoto nástroje jsou pak neobyčejně uhrančivé a velmi líbivé. Kdo zná tuto desku a vůbec kapelu samotnou jistě ví, o čem mluvím. Oproti demu kapely Zmrzlé plameny nenávisti má toto album lepší zvuk, ve kterém pak lépe vyznívají ony akustické party. I celkově se pak album schůdněji a snáze poslouchá a vstřebává. 

 

Začátek první písně rovněž tak i celého alba vytvářejí již výše zmiňovaná hra akustické kytary a jejího magického vybrnkávání. Brzy se přidá i druhá kytara a vzápětí dokonce i flétna dodávající celé souhře nádherný nádech pohanských věků národa slovanského. Krásnou melodii pak rozběsní nástup metalu znějící ve středně rychlém typickém blackovém tempu. Parádní kytarové riffy se střídají jeden za druhým. Zanedlouho se přidá i zpěv. Skladba dále střídá kolik výborných melodií. Druhá píseň Letní žár je o něco pomalejší, za chvíli však zrychlí. V písni se objevuje mocný tympán, který dodává potřebné gradace. Dále se zde objevují parádní melodie. Jedna z nejlepších písní kapely vůbec. Kolem sedmé minuty se přidá akustická kytara, která později vystřídá metalové nástroje a dohraje celou skladbu do konce. Ve třetí písni se od samého začátku znovu objevují tóny akustické kytary. Těsně před čtvrtou minutou se song rozjede. V pomalém syrovém black metalu nese svůj pohanský prapor se slovanskými symboly. K samotnému konci se opět navrací hra akustické kytary. V poslední čtvrté písni Mrazivý polibek paní Zimy se od samého začátku objevuje smutná melodie, která však nemá příliš dlouhého trvání a útroby této skladby se rozjedou v klasickém středním tempu daného žánru. Konec skladby a zároveň celé desky tvoří stejná melodie hry akustické kytary jako jsme slyšeli na samém začátku tohoto díla.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky