Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Rozjetá kapela Svarttjern se odhodlala vydat další materiál, kterým se stala již čtvrtá řadová deska, pojmenovaná jako Dødsskrik. Přístup k ní by měl být opatrný a zároveň nadšený, neboť jde o pravověrnou nahrávku skutečného norského black metalu.

Barva, kterou kapela nosila na první, již tolikrát vzpomínané nahrávce, je již dávno v čudu. Norská bestie povolila otěže a vydala dvojici sice slušných, zato už ne tolik žhavých alb. Letošní další dílo se ukázalo ještě o něco volnější. Ne že by pánové nějak výrazně ubrali na síle, ale už to zkrátka není tak vyhraněný vztek, který byl kdysi tolik intenzivní. Tu a tam totiž vykouknou skoro až heavymetalové postupy, které do skladeb sednou jen v určitých momentech. Jinde to totiž zavání kýčem, ovšem naštěstí se zbytek desky snaží vyvážit tyhle úlety celkem slušně, takže výsledek není zas tak marný, jak by se zprvu mohlo zdát. V souvislosti s tímhle musím určitě zmínit právě první song All Hail Satan, který má tak blbý refrén, až to pěkné není. Skanduje se v něm totiž název songu, což už je trochu vaření z vody. Můj nejžhavější adept na vyškrtnutí z playlistu. Jako nic proti taťkovi Satanovi, ale takhle amatérsky to poskládat se už snad nenosí… No nic, každé zboží má svého kupce...

Odhodím-li jistou zabedněnost, jelikož prostě ctím první desku a zbytek mne toliko nedává, nemám před sebou zas tak špatné dílo. Je to lepší průměr, stylová jistota, sázka na první dobrou. Koncertně to bude jistě strhující zážitek, jelikož kapela nemá vyloženě ucachtaný repertoár. Konec konců, v relativně živé paměti mám jejich koncert v pražském Exitu Chmelnice, ovšem tehdy šlo o víceméně novou kapelu. Zkrátka vyrazil bych na ně hned, drajv to živě mít musí. Ovšem teď se bavíme o desce, takže ještě několika slovy zpátky k ní.

Jak jsem již zmínil, je to žánrová jistota a proto je k ní potřeba i tak přistupovat. Velké ambice deska zrovna nemá, prostě jen sype, valí, smaží, hrozí, šklebí se a já nevim co ještě. Jakožto kulisa a nějaký odpouštěcí ventil určitě fajn. Jenže k trochu hlubšímu zážitku tu jisté parametry chybí. A to nehledě na fakt, že již výše zmíněná skladba se do zbytku alba moc nehodí. Na druhou stranu, Svarttjern se jednoduše usadili v poloze, kterou s přehledem stíhají a která jim proto bude i srdečně nejblíže. Novopečeného fanouška kapely to nejspíš i osloví a neodradí. Kdo chce víc než poctivý norský black metal, musí hledat jinde.