Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Temple Of Void - The World That Was

Temple Of VoidThe World That Was

Sorgh20.4.2020
Zdroj: Bandcamp, mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Odložme na chvíli chmury a pojďmě si užít prvotřídní nátěr, který může našim stereotypním dnům přinést nové obzory za oknem.

Mučen domácí monotónní rutinou, která mi zvolna ale jistě ubírá na kráse, zabrousil sem do vod jistoty. Navštívil sem death/doomový region daleko ode všech nákaz, nařízení a zákazů, a do oka mi padla americká kapela Temple Of Void z Detroitu. Název nezní kdovíjak originálně a i obal se spokojuje s tradičním fantastičnem, které polaská skalní příznivce Pána prstenů. Takže ani nevím proč jsem na ně zaměřil svůj kalný zrak, ale nemrzí mě to. Tahle parta vaří s důvěrně známých surovin a mlha nad hrncem je slušně hustá. Možná tato věta někoho odradí, protože by si rád smlsnul na něčem zvláštním a jedinečném. Ten ať si počká třeba na nové Green Carnation. Tady a teď přichází stopa zaprášené jistoty, dávka normálního, smrtícího řemesla, které zůstává tak říkajíc jen na papíře.

 

The World That Was je třetím plnometrážním albem kapely a tváří se hodně vyzrále. Po první ukázce, kterou jsem si pustil na Bandcampu, jsem se příjemně uvelebil na zadku, tak mi to v tu chvíli sedlo. Postupem času se samozřejmě dostavily občasné pochybnosti a snad i lehká rozmrzelost. Tklivé, tlející bažiny zaplavují na můj vkus hodně půdy, ale naštěstí to vyrovnává dostatek krásných motoráren s jen několika jednoduchými riffy, které mě bezpečně uzemňují. Nakonec je té trudné nálady tak akorát, ale přiznat dominantní postavení kmotřičky smrti se dá jen těžko. Je to tak půl na půl a na albu vládne poctivá shoda.


Každopádně fakta jsou taková. Projev kapely je stylově drsný, neučesaný a v jeho záhybech tlejí exhumované kroky minulosti. Pro modernisty a progresivně laděné posluchače toho deska moc nenabízí. Zato sází trumfy díky výraznému a čitelnému projevu, který je na hony vzdálen huhlavému marastu, ve kterém se nedá zorientovat. Ani se nemotáme v hluchých prostorech, které během stárnutí ztratily svůj smysl. Kompozice mají pevnou strukturu, jedou věrně po stanovené dráze a zbytečně neexperimentují. Jistotou je zpěvákův hrdelní kanál, který je dokonale nabroušen a má své místo jak v deathových pasážích, tak v doomových lokalitách, kde roztančí tabulky v oknech a přehluší venkovní nepohodu.

 

Zaujala mě jedna věc. Když nahlédeme do sestavy, zjistíme, že v každé skladbě byl použit syntezátor. To mě docela překvapilo, protože jsem si až na pár výjimek nějakých umělých zvuků nebo klávesových trylků nevšiml. Většinou jde o slabé atmosférické plošky, které nemají žádný zásadní význam. Výjimkou je snad lehké fantastično ve skladbě Self - Schism, které někomu může znít jako šumivá znělka pohádek z rádia.

The World That Was kdyby nebylo, tak svět zůstane pořád stejný. Ale rád ocením i v podstatě obyčejnou desku, která nijak nevybočuje z řady a plní "jen" roli příjemného společníka. Tohle je ten případ a nemůžu o něm říci špatného slova.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky