Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Térébenthine - Visions

TérébenthineVisions

Jirka D.25.5.2017
Zdroj: CD v 4-panelovém digipaku // promo od agentury Creative Eclipse PR
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Post-rockový experiment nikoliv bez vize, ale s o to většími nároky na posluchače, kterým za odměnu přinese … to je vlastně otázka. A odpověď těžko najít.

Instrumentální post-rock může mít stovku tváří, znít stokrát zajímavě anebo taky stokrát stejně a zaměnitelně. Instrumentální post-rock taky může vstřebávat nepřeberné množství vlivů (no dobře, tak aspoň pár jo) a tak se alespoň pokusit vymanit z poměrně pevného sevření žánrovými pravidly. A právě kapely, které tohle zkouší, umí a úspěšně hrají, je potřeba si hýčkat. Není jich moc.

Logická zkratka by mohla vést k tomu, že právě Térébenthine budou tou chytrou horákyní mezi post-rockovou šedí, ale byla by to zkratka hodně zjednodušující. Pravdou je to, že Térébenthine se zdaleka neomezují na běžné představy o žánru a dokonce bych se nebál tvrdit, že je místy rozbíjí napadrť. Experimentují. Snaží se působit umělecky. Běžná kompozice u nich prakticky neexistuje, disharmonické postupy vládnou, tempo se mění, rytmus jakbysmet, noise rock číhá hned zpoza rohu. Chvílemi je to celkem slušná matematika a pamatovat si všechno chce mít za ušima.

 

Térébenthine band

 

Hned v úvodu jsem zapomněl napsat, že Térébenthine jsou duo omezené kytarou a bicími. To je vše. Jejich muzika tomu samozřejmě odpovídá, i když místy mám dojem, že těch kytarových stop je víc. Kouzla a čáry, ale taky možná prostá neznalost pisálkova.

Album Visions se jmenuje naprosto přesně tak, jak hraje. Po celou dobu poslechu mám dojem, že poslouchám improvizaci a momentálně zhudebněné pocity obou autorů. Skládat to zítra, mohlo by to dopadnout jinak. Vyznat se v kompozicích nejde - nemají moc pravidel, nemají zapamatovatelná místa a pokud ano, jsou malá, krátká, nevýznamná. Předěly mezi jednotlivými skladbami jsou pouze teoretické milníky, v rámci skladeb samotných jsou skoky občas zásadnější a tak vlastně poslech splývá v jeden celek zarámovaný pouze počátkem a koncem. A dát si ho na záda celý, to už je slušná zátěž.

Ono z toho, jak to tady popisuju, asi celkem jasně vyplývá jistá nepřístupnost, komplikovanost a posluchačská nevstřícnost. Ne, Térébenthine si na pěkné písničky nehrají a posluchače vyžadují odolného. Odměna? Žádná. Ber, nebo nech být. Náš svět je náš svět a cizím vstup pouze na vlastní nebezpečí.

 

 

Visions je zkrátka deska pro pátrače. Ani bych neřekl pro náročné, protože těžko říct, co takovému odolnému a trpělivému posluchači nakonec přinese. Neskrývám pocit, že občas mi album přijde jako taková hra na komplikovanost a umění pro umění, které se snaží být náročné, složité, ale tak nějak už zapomnělo, proč to celé vlastně vzniklo. Ale třeba se jen mýlím a je za tím něco víc.

Prostě vize. V jednoduše provedeném 4-panelovém digipaku, v kooperaci podzemních vydavatelů, s ostřejším a místy až noisově rozostřeným zvukem. Taky překvapivě s hidden trackem na úplném konci, což se dneska už moc často nevidí. Prostě vize.

 

Térébenthine CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 29.5.17 11:27

Nikdy ma neprestane udivovať, ako bratia Česi dokážu svoj talent pre pesničkárstvo, poetické hry s rodnou rečou a inteligentný humor vopchať snáď úplne všade. Dokonca aj do metalu. Kým v Master´s Hammer (ktorému som nikdy neprišiel na chuť) to ešte má svoju tvár a úroveň, v počinoch Lorda Morbivoda sa to dostáva do pozície (seba)paródie, ktorú so zmäteným úškrnom môžem brať ako takú folklórnu kuriozitu, než ako plnohodnotnú hudbu, ktorej som ochotný venovať svoj čas. Príde mi to ako mrhanie energiou a časom (pri realizáciu takého množstva projektov) na niečo, čo dosahuje úroveň kresleného vtipu v lokálnom periodiku. Celkovo to spomínané pesničkárstvo (ktoré u mňa dosiahlo vrchol v osobe Karla Kryla a aj Nohavicu - na Slovensku v tomto obore neexistuje konkurencia) cítim hádam z každej českej metalovej skupiny spievajúcej v rodnej reči (výnimka je Silva Nigra), a to mi kazí dojem z ich produkcie a strácam záujem o danú skupinu. Možno je to len mojím vkusom, no táto esencia pesničkárstva mi sedí len k folku, respektíve k nejakému chlapíkovi zanedbaného vzhľadu s gitarou v ruke, ktorý dokáže zaujať dav už len svojou charizmou. No a v recenzovanom počine sa tento český folklór spája s nemeckým - simplexným discom, a to presahuje hranice toho, čo som schopný a ochotný akceptovať nielen na poli metalu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky