Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Testament - Dark Roots of Earth

TestamentDark Roots of Earth

Michal Z7.1.2013
Zdroj: mp3 (224 kbps VBR)
Posloucháno na: Sony CDP-315; Sennheiser HD 202
VERDIKT: Na legendy typu Testament kladu vyšší nároky než na pěšáky a novice. Testament nestojí u stylového kormidla, pouze zvou na poklidnou a přímočarou projížďku, vhodnou pro uctívače stylových thrash metalových děl, bez jediného meandrového záhybu. Holt dobré řemeslo, ale nic víc.

Začnu trochu obloukem. Upřímně řečeno, na rozdíl od jiných prastarých thrashových smeček, jsem si nikdy nevytvořil s Testament pevnější pouto. Některá alba uznávám, jiná mne nechávají chladným. Po čtyřech letech intenzivního sjíždění světa a komponování tak americká thrash legenda posílá na příznivce další várku tradičního thrash metalu - "Dark Roots of Earth".  Avšak radosti z ní, pro mé ucho, příliš netryská. Předně. Album je naprosto prázdné co se týče nápaditosti. Posun se oproti předchůdci nekoná žádným pozitivním směrem. Přešlapuje se na fleku, hlídá se vlastní teritorium, hlavně neudělat něco jinak, abychom ortodoxního příznivce neranili. Album se drží víceméně několika pár melodických figur a co je nejhorší, povětšinou se jen žvýká jediná melodická linka. Vytahuje se z různých údobí kapely a pouze se glosuje to, co kapela samotná mnohokráte řekla. Tady pro mě nic zajímavého.

 

Nad limit mě zaráží duo Petterson / Skolnick, jež kompozičně zcela vyschlo. Každá skladba má nějaké to sólo, nebo květnatou vyhrávku. Nejhorší jsou naprosto klišovité melodické hlavní motivy, které už v branži zorával kdekdo, především samotní protagonisté. Můžete říct, typický Testament. Přikláním se k označení - typický thrash. Povětšinou ztrácím nitku a hudba jen tak plyne, evokuje vzpomínky na předchozí alba, a nic podstatného neříká. Zmar a nudu potvrzuje titulní skladba linoucí se spíše v pomalejších vlnách. Tolik stylově vyvařených a sluncem vybělených koster vedle sebe jen tak nenajdete. Cloumá mnou nuda, absolutní nuda.

 

Testament jsou nyní ve slepé uličce, snaží se z ní vymotat typickým přístupem, kdy se kapela ohlíží do vlastního archivu a oživuje vlastní mumie, bez efektu. Skladby jsou přehnaně dlouhé a s ohledem na svoji prázdnotu celek sráží.  Nač v roce 2012 poslouchat (kupovat) lehce modifikovanou hudbu, když mohu poslouchat archiv za libové ceny nosičů? Proč pořizovat zkomprimovanou napodobeninu se zvukem pod psa, za plnou palbu? Čeká nás doba, kdy vydavatelství vytáhnou staré pásy a budou vydávat remastery s nezkřiveným soundem? Opak remasterů posledních dekád? Dosti vášní, zpět k hudbě.

 

Zajímalo by mě, co autorům hudby scházelo. Odvaha, nápady, chuť být neotřelý? Momentálně mám dojem, že hudbu dělají z důvodů, u kterých nikdy nemůže vzniknout kvalitní umělecké dílo. O umění a tvůrčím přetlaku nápadů aktuální album Testament rozhodně není. Jedinou skladbu s pořádným drajvem a energií nacházím v poslední "Last Stand For Independence", která má všechny parametry být dobrým songem. Chytrá jednoduchá melodie, slušná sóla a drajv doby, kdy thrash metalu začaly dorůstat první mléčné tesáky.

 

Poslední léta byla ve znamení výtečných thrashových zářezů, vzpomeňme na Kreator, Machine Head, návrat Anthrax. Bohužel byla naplněna i těmi horšími, exemplárně zabrzděné Th1rt3en od Megadeth. A právě album mustaineovců beru jako kvalitativní etalon pro aktuální Testament. V mnohém jsou si podobná, především v upjatosti a neschopnosti skladeb působit energicky. Zároveň se tvůrci nesnaží udělat nic jinak, udržují linku v provozu. Ta chrlí dávno přednastavené a tradiční výrobky. Jistě, album je dobré, ale tak proklatě neinvenční a zaprděné. Bohužel takových děl bylo na svět vrženo již mnoho a především druhá vlna amerického thrash metalu by mohla povídat, kolik že těch spolků přežilo do dnešních dní. Albu především schází ostrost, řezavost a hlad po kořisti.

 

Testament – "Native Blood"

 

 

Další ukázka: "Last Stand For Independence"

 

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

David Kasík / 7.1.13 8:54odpovědět

V tomto případě naprosto souhlasím s Michalovým výrokem od A do Z. Snad vyjma toho, že k Testament mě pojí opravdu silné pouto. Osobně je považuji za jedny z nejnápaditějších a nejodvážnějších představitelů stylu, kteří se nikdy nebáli prošlapávat cestičky i méně schůdné a stěží přístupné. Pravdou je, že už na předchozím Formation Of Damnation pánové prakticky "jen" rekapitulovali, ovšem tenkrát se jim podařilo dát dohromady kolekci songů sice neobjevných, ale podpořenou opravdu silnými nápady, což novinka bohužel zoufale postrádá... Dark Roots Of Earth možná působí, se vší tou bombastickou reklamní masáží ze strany labelu, povedeným obalem a působivými limitovanými edicemi, navrch honosně a neohroženě, ale uvnitř je prázdné a vyčpělé...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky