Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Temný a šedí prostoupený je návrat bezpochyby kultovní bandy Empyrium. Kdo jste zažili rozmáchlou dobu doom metalových zadoomání ve zlatých časech svinutého kvílení v zaprášeném rohu krkavčí budky, víte, o čem mluvím. Procházení se v lese opět nabývá na důležitosti, staré obrazy získávají nový lesk a kontrast.

Vykročte pomalu, nikam nespěchejte, všechno má svůj čas a svou váhu. Hudba Empyrium však svou těžkou váhu tento rok odhodila kamsi pod sebe a jejich produkce zní étericky, lehce a svěže. Se vším tím smutkem a žalostným rozjímáním, které k jejich hudbě patří. The Turn of the Tides na ploše bezmála 45 minut předvádí evoluci toho, kam se až lze dostat ve svém uměleckém vyjádření od nahuštěných metalových rifů a skřehotání vran pod slepým měsícem. Současní Empyrium připomínají spíše ambientní Arcanu ze Švédska, jejich hudba je postavená na lehkých melodických motivech a zároveň vrcholí v chorálech a dramatických plochách, pro něž má kapela od svých počátků mimořádný talent. Vzpomeňme si na druhotinu z roku 1997, Songs of Moors and Misty Fields. Z této desky kapela vychází opět (slyšet její stopy jste mohli i na tetřevím albu z roku 1999), poslechněte si skladbu Mourners a porovnejte její hlavní melodický motiv s aktuální dvojkou Dead Winter Ways. Tato skladba je na novince zároveň jedinou, ve které se připomene metalově temné období – tedy havraní krákání odněkud ze zamlžených plání. A že je to hodně příjemná vzpomínka.

Empyrium ve svých sedmi skladbách dokazují, že na návrat se dobře připravili a že mají v zádech velice silný materiál. Pánové jsou i nadále ve dvou a všechno zvládají způsobem mistrů v práci s brilantně dávkovanými emocemi. Nelze se nepozastavit nad dvojicí rozdílných vokálů, jakými oba pánové disponují – především pro ně klasický baryton učaruje, jeho přednes je unikátní a je jedním z poznávaček této kapely. Kytary v zásuvce uslyšíte hned několikrát a vždy jen v přesně dávkované míře.

Kapela Empyrium za sebou nemá jediné vyklidnění svého druhu. V roce 1999 vydala čistě aktustickou desku (hádejte, které dílo slovutných Ulver deska připomene?) s atmosférou neprostupných hvozdů, tlejících větví a tokání tetřeva. Originální CD je potom výbornou ukázkou investice, která nepřestává bavit ani po letech. Skvostný booklet plný lyrických textů a především kouzelných fotek lesa ve střídavě temných barvách. Podobně "přírodní" booklet má například i deska October Rust od Negativních týpků okolo zemřelého velikána Steela. Deska dodnes neztratila nic ze své nadčasovosti, je to ryzí doom metalová fošna zahraná akusticky.

Temný návrat hodný mistrů, kteří sice nesypou alba z rukávu rok co rok, ale když už něco vypustí ven, vždy to stojí za to. Pro mě je jejich návrat korunován osobní nominací na nejlepší album tohoto roku, předvádí totiž s minimálními prostředky naprosté maximum toho, co by posmutnělé album s nádechem podzimu mělo obsahovat. A to není vůbec málo.