Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Thaw - Earth Ground

ThawEarth Ground

Bhut26.11.2014
Zdroj: mp3 (192 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Thaw nejsou žádnými průkopníky ani hybateli hranic. Je to jen banda nadšenců hrající směsici rušivých metalových stylů, které jim vzájemně vytvářejí souznivou esenci.

Příměs noise koření do black metalu dává povětšinou vzniknout šílené změti hluku, kterou vyhledávají pravověrní pacienti, včetně mě. Decimování takovou hudbou shledávám výživným, a když jsem loni vyslechl eponymní debutové album kapely Thaw, věděl jsem, že bude dobré si na tuto bandu nějaký čas svítit. Recenzi na onen počin jsem nestihl sepsat, a tak chybu napravuji v letošních dnech, kdy si představíme dílo Earth Ground.

 

Není jednoduché se dostat pod krovky takové muziky, kterou právě Thaw produkují. Není jednoduché se klidně soustředit na jejich mnohdy disharmonické a noisem prostoupené skladby. Změny rytmu a nálad přicházejí z nenadání. Není to ovšem jen noise a black metal, co nás vedou albem, najdeme tu také jasné odkazy na sludge nebo drone. Je to zkrátka taková směsice špinavých stylů toho opravdu hrubého zrna. Třeba píseň Afterkingdom by se vešla i do repertoáru jiných, sludgem odkojených, kapel. U Thaw je dobré si přiznat energii, kterou kapela obdarovala veškeré, i ty pomalejší, skladby. Ona energie působí poněkud nervózně a prapodivně se kroutí podél jednotlivých minut nahrávky, stejně jako se kroutí kolíky na pultíku vyluzujícím ty nejroztodivnější pazvuky, jimiž jsou určité pasáže ozdobeny. Deska dokáže bezpečně udržet vaši pozornost a ještě si dopřát několik veselých vsuvek, coby symbol zpestření a nečekaného oživení. 

 

Na druhou stranu lze skepticky tvrdit, že nejde o nic nového pod sluncem. Je to skvělá přehlídka typických drone metalových vln a rezonancí, které jsou vlisovány do hrubého black metalu. Thaw nejsou žádnými průkopníky ani hybateli hranic, ale moc dobře ví co dělají. Jejich hudba je toho důkazem, ačkoliv není jednoduše poddajná. Dokáže vás konejšit (First Day), příjemně potrápit (Second Day) a třeba i překvapit, protože například ve skladbě Winter’s Bone si jistě vzpomenete na poslední dílo Oranssi Pazuzu. Já jsem si u nich to své našel a věřím, že tomu tak bude mít i nejeden z vás.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 27.1.14 13:03

Ahoj Štěpáne, dovolím si komentář (pokusím se stručně, bylo by to na článek ... který vyjde brzo). Problematika Loudness war není problémem jen některých žánrů, blíže pravdě je tvrzení, že jen u některých žánrů s tímto problém není (vážná hudba, akustické žánry obecně, ale i tam už se najdou černé ovce). Důvod proto, aby metalová muzika byla přebuzená, mě nenapadá, vlastně všechna zásadní alba metalu, ta stylotvorná v 80. letech a v první polovině 90. let jsou přirozeně dynamická a nikomu to tenkrát nepřišlo jako problém. Svou nepopiratelnou úlohu v tom samozřejmě hraje aparát, u kapesních přehrávačů založených na nějakých čipových obvodech Loudness war problém není, u domácího poslechu to i na průměrném hi-fi aparátu slyšet je. Pro výrazně přebuzená , mnohdy s potrhaným zvukem, nemusíš chodit k elektronice (i když v tom máš samozřejmě pravdu), velká většina dnešních metalových či rockových alb je zvukově tragická rovněž, třeba v českém prostředí (ve snaze něco dohnat, „být světový“, nebo nevím) je to neposlouchatelná bída, jmenovat nebudu, ale slyšel jsem toho dost.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky