Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The 3rd and the Mortal - Memoirs

The 3rd and the MortalMemoirs

Victimer20.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Takové báječné paměti bych přál sepsat každé kapele.

Mnohokrát pohřbívaní a od přístrojů odpojení The 3rd And The Mortal se dokázali ještě jednou postavit na vlastní běhy a svižně vykročit. Z pokoje pro ležáky se pak rovnou rozutíkali, schody brali po dvou a v přízemí div nepřevrhli nosítka z právě dovezenou čerstvě rozsekanou rodinou. Nové impulsy se tříštily se starými vzpomínkami. Nastal čas na sepsání memoárů. Tyto nové díly však nebudou krmnou směsí pro pamětníky, nýbrž pro pokrokově smýšlející rostoucí inženýrky a majitele flexibilních vstřebávacích ústrojí. Nejedná se o přehraný starý materiál, k čemuž by mohl název alba vybízet, ale zcela nové songy. Tam, kde věrný doom metalista prskal vzteky a strkal hlavu do oprátky na nejbližším smrčku, protože nebyl s to požvejkat minulost komba, dnes ho nečeká nic jiného než doživotní ústavní léčba. Pro experimenty zrozená kapela promíchala sestavu a dopřála si ty nejpozoruhodnější okamžiky na sklonku hudebního života. Teprve pak přišel další kolaps a definitivní exitus.

 

Pět dlouhých let od zatím nejotevřenějšího alba "In This Room" se táhlo tak dlouho, že se nebylo čemu podivovat nad zaručenými informacemi, jak se The 3rd And The Mortal stávají nebožtíky. "In This Room" bylo řádným skokem kupředu, avantgardní temnotou, pro mě až s příliš uměleckým nábojem. Netroufám si měřit hodnotu odvážnosti posledních dvou výtvorů, ke každému experimentu se přistupovalo s jiným nádobíčkem, základním náhledem a roky taky nezastavíš... Zkrátka pohled na muziku se časem změnil, stejně jako sestava a výsledkem je velmi živá kombinace trip-hopu, rocku a elektroniky. Takový je tedy model The 3rd And The Mortal v roce 2002.

 

Ann-Mari Edvardsen, zaběhlý vox kapely podílející se na dvou stěžejních albech je vystřídán a poslán do družstva Tactile Gemma (jen jepičí trvání) a mikrofonu se ujímá Kirsti Huke, další škála hlasových možností. Dále se praktikuje systém "žena za pultem" aneb velení křehotiny určující řád a celkový výraz. Dokument doby "Memoirs" je ve výsledku nadále potemnělý, v jistých chvílích ještě více halucinogenní, ale také s větším nadhledem rukující a tím pádem optimističtější dílko. Základem je dominantní elektronický mustr, jehož spodní lepivou vrstvou probublává zlověstná basa Bernta Rundbergeta. Sampling, sampling a další kila plastových hraček plní album pestrým grafem colorimetru. "Memoirs" je věčný souboj s vymoženostmi elektroniky a přirozeností písničky, která padesát minut pře prohrává, přitom se několikrát vlezle připomene.

 

"Memoirs" lze brát jako poslední nadechnutí, do kterého dala kapela vše, ale také bohužel víc, než byla schopna sama snést a po dvou výběrovkách končí. Album, které uvádí The 3rd And The Mortal do jiných dimenzí, kde si kapela sama vyzkouší a ošahá nový zvuk a řemeslo. Album, které nakonec směle zapadá do jejich originální diskografie a nekazí dojem celé existence. Vzhledem k roku 1997 a albu s trojkou ve znaku změny očekávané, nabírající na síle a stále (a to hlavně) přitažlivé. Poslední zastávka The 3rd And The Mortal je nejodlišnější, ale pochopitelná a není přehnanou objížďkou v protisměru. Možná nám z drážek nezní nejlepší album souboru, ale pořád příliš dokonalé na to, aby bylo haněno a zašlapáno do země. Apeluji na to nezapomínat na takové kapely jakými byli právě The 3rd And The Mortal, schovaní v pozadí, ale vždy dostatečně novátorští a připravení si pohrávat s vlastní dokonalostí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky