Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The 69 Eyes - Blessed Be

The 69 EyesBlessed Be

Lyriel4.4.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Album jako lusk z těch nejtemnějších zahrad.

Kapela, též známá pod jménem Helsinki Vampires, funguje na scéně od roku 1989 a za tu dobu vydala celkem 10 alb, z nichž nejlepší z nejlepších je pro mě právě "Blessed Be".

 

Nevinně začínající kytara nic neprozradí, ale hlas mluví za vše. Ve chvíli, kdy jsem si album poprvé pustila, nahrnula se mi do těla vysoká úroveň emocí. Za chytlavými kytarovými riffy se skrývá nespoutaná vášeň a hlas Jyrkiho tomu dává temný strašidelný odlesk. Jeho hlas je okouzlující a ponurý a hned první skladba mě vtáhla do chodbiček, jež vedou právě k dosažení naprostého uspokojení. Skladby jsou pomalejší, nejedná se o žádné řežby, a to je právě to, co ve mně graduje nespoutanou vášeň. Kapela mě lehce vyzívá ke srovnání s The Sisters of Mercy, možná proto, že hlasy Jyrkiho a Andrewa Eldritcha jsou si nápadně podobné. Další interpret, se kterým je Jyrkiho hlas v některých chvílích lehce srovnatelný, je Elvis Presley. Možná i tam je možno hledat příčinu občasné žánrové nálepky goth´n´roll.

 

Mezi skladby, které musím na albu vyzdvihnout, určitě patří "Velvet Touch". Pomalá zlověstná skladba, ve které oceňuji umučený hlas frontmana; z části stejně temný jako kdykoliv před tím, ale  místy rockově laděný. "Sleeping With Lions" je další ze skladeb, které patří na tomto albu mezi mé oblíbené. Působí veseleji, neutahaně a melodie je opravdu vynikající. Na celém albu je nejlepší částí právě jeho střed.

 

 

Unikátní je nejen Jyrkiho hlas, ale jistý podíl na úspěchu tohoto alba má také producent a klávesista, Johnny Lee Michaels, který dodává skladbám (právě prostřednictvím kláves) jemný podklad. V některých chvílích zní Jyrkiho hlas až romanticky. "Stolen Season" je zpočátku celkem utahaná skladba, ale s přibývajícími poslechy doznává naplnění i její smysl a její pozice v tracklistu se stává jistější. Díky tajemnému hlasu, který zůstává ve všech písních vesměs stejný, se vám možná všechny skladby snadno slijí dohromady, ale i na "Blessed Be" jde hledat a následně nacházet; například chorály, dávající skladbám parádní podklad.

 

Ti, kteří mají rádi melancholické melodie a při jejich poslechu se jim představy hrnou do spleti zla a všemožných úchylek, si přijdou na své. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 30.11.12 7:09

Dodneška nechápu co má tolikero lidí proti Axiomě... Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych řekl, že Axioma je má snad nejposlouchanější deska vůbec... Plná božích nápadů (svého času u Enslaved novátorských), se skvělým zvukem, nepřístupná a zároveň tak lehká... I dnes bych jí napálil plných 100%. Naopak vychvalovaná Vertebrae je dost krkolomná a nezáživná, člověk aby se prodíral než najde výbornou pasáž... Ale jen můj dojem. K Riittiir zatím nechci psát unáhlená slova. Stoprocentní jako Axioma není, songy 5, 7 a 8 mě nudí, ale jinak rozestavěný styl posledních desek dotahují k dokonalosti. Třeba taková Roots of the Mountain je šperk. Larsenovy vokály jsou na celém albu parádní, naopak Grutle už to možná občas až přehání. Jelikož jsem vlastníkem originálek jak Axiomy, tak i Riitiir, tak jako výrazné negativum musím zmínit grafické zpracování desek. Hezký přední obrázek a čau nazdar. Obě desky jsem si koupil v digi verzích, takže ne v těch klasických, obvykle chudých jewel a čekal jsem od toho trochu víc, no. A dovolte mi dodat i to, že tahle recenze se opravdu nepovedla. Dlouho jsem nečetl takový žblept, recenzí bych to určitě nenazval.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Radek / 5.4.13 9:58odpovědět

Připomíná mi to souputníky End Of Green :-) Zcela na stejné vlně.

Milan "Bhut" Snopek / 4.4.13 8:58odpovědět

Brandon Lee a Gothic Girl jsou srdcovky! Tohle vážně můžu.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky