Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Antichrist Imperium - The Antichrist Imperium

The Antichrist ImperiumThe Antichrist Imperium

Victimer30.10.2015
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / JVC UX-H330 / phone
VERDIKT: Další pohrobci Akercocke, kteří stojí za zmínku. Chytrá devastace se solidními parametry.

Akercocke se od doby svého ulehnutí v rakev stali poměrně zmiňovanými proklamátory pokrokového smýšlení v metalovém extrému. Fakt, že již nějaký ten rok nejsou mezi námi, není synonymem zapomnění. Spíš naopak. Ten vysoce explozivní mix atmosfér v radikálně podaném metalu je nám pořád připomínán. Hojně se o to zasloužili Voices, kteří nás působivě provedli uličkami Londýna a vymazat je z hlavy jen tak nelze. Dalšími, kdo má snahu navázat na učení Akercocke, jsou The Antichrist Imperium.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/antichrist%20obcovani%20ii.jpg


V jejich případě se nebudeme brouzdat městem, jako spíš jeho podzemím, neboť doupě Antikrista dlí v jednom ze sklepení, kde se s pánem pekel oddávají nevázanému sexu představené kláštera a celkově to vypadá na chlípný večírek bez jakýchkoliv zábran. The Antichrist Imperium se tuhle atmosféru snaží přenést do své hudby, která je kombinací ostrých death / blackových výpadů a docela častých zvolnění, kde má své místo čistý vokál a přístupnější pohled do zvráceného obcování "dobra se zlem". Onu chlípnost v hudbě kapely ale neslyším, spíš je to ten aristokratičtější pohled z patra, přesně jak to uměli Akercocke. Obcovat ve špíně, ovšem se vší vážností v obličeji a s myšlením inteligenta.


Za hříšným sdělením The Antichrist Imperium stojí zakladatel Akercocke, David Gray, který i v nové kapele sedí na bubenické stoličce a trefuje svůj nástroj s profesorským přehledem. Nejen Voices je tedy tento pán živ. Stejně jako on se rozhodl neupnout pouze na Voices také Sam Loynes, který si v The Antichrist Imperium vzal na svá bedra vokál a nutno podotknout, že slušný a velké výhrady k němu nechovám. Těmto dvěma zdatně sekunduje kytarista Matt Wilcock, jenž svá nejhlasitější léta prožil také v Akercocke, ale své si řekl i v další ceněné kapele The Berzerker, kde se potkal jak s Grayem, tak se čtvrtým členem pekelného impéria, se Samem Beanem. Hezky se to zamotává, hezky se to i rozplétá. Vzájemné vazby i trvající zájem o organizovaný bordel jsou však jasné.

 


Celkově si myslím, že The Antichrist Imperium jsou odkazu Akercocke blíž než Voices a nebude to jen samotným názvem, který jako by povstal z popela posledního alba pohřbené kapely. Po vokální stránce jsou si obě kapely hodně blízko, rozdíly jsem se snažil spatřovat spíš v hudbě samotné , ale i v ní jsou vzájemné podobnosti víc jak zřejmé. Pochovaní i živí jsou tentokrát na stejné vlně.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/tai.jpg


Debutové album, které dali The Antichrist Imperium dohromady, určitě zaujalo. Není ničím novátorským nebo šokujícím, jede spíš ve stylu "opakování je matkou moudrosti" a mít mu to za zlé nemohu. Člověk si znovu rovzpomene jak úžasní Akercocke byli a jak rádi jejich bývalí členové tento odkaz posouvají zase o krok dál. S obměnami, ale nijak markantními. S otiskem řemesla, které je jim vlastní a které mají v sobě. Deska sice nemá takovou úroveň, aby své předchůdce trumfovala a posílala na kolena, ale své si řekne. Ten, kdo bloudí chodbami a slyší hekající jeptišky, jistě pochopí. I nejpokleslejší nemravnost se dá podat civilizovaně. The Antichrist Imperium to svedou.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 25.3.15 17:20

Enslaved byli vždycky pokrokoví, s každou novou deskou ušli notný kus cesty dál a v jejich novodobé diskografii nenajdeme dvě sobě podobná alba. Ač nová deska rozhodně není špatná a v podstatě jí nemám co vytknout, tak se stejně nemohu ubránit dojmu, že kapela našla svůj směr už na Ruun a krom jednoho výletu bokem (Vertebrae) se v podstatě drží stejné šablony a jen obměňuje ingredience. Ač jsou Ruun, Axioma, Riitiir i In Times zcela odlišné desky, jakoby Enslaved už neměli kde brát a chtěli se raději usadit tam, kde je jim momentálně dobře. A když nad tím tak přemýšlím, tak jsem za tohle vlastně moc rád, protože mě poslední desky Enslaved moc baví a ke všem se s chutí vracím.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky