Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Canyon Observer - Nøll

The Canyon ObserverNøll

Jirka D.26.6.2018
Zdroj: CD-R zabalené v A3 plakátu / bookletu // promo od kapely
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Nøll představuje stejně jako předchozí deska výzvu a zvýšené nároky na posluchače, který to ani tentokrát nebude mít snadné. Pokřižovat, loknout vína a s chutí do toho!

Nesledovat novou tvorbu slovinské kapely The Canyon Observer prakticky ani nejde, protože když už jsme dali lehce najevo, že na recenzování aktuální desky asi nebudeme mít prostor, kapela se nedala, stejně ji poslala a od té doby se co týden dva připomíná, kdy už bude článek venku. TCO jsou dost neodbytní a stejně tak jednoduché to není ani s jejich hudbou. Ostatně doporučuju ještě předem nastudovat dva starší texty kolegy Victimera, který byl celkem spokojen se starším EP Chapter II a pak už trochu opatrnější s plnohodnotným debutem FVCK z roku 2015.

 

Ta opatrnost se celkem automaticky propíše i do aktuální recenze, protože nejen že jsem tuhle kapelu začal sledovat právě s předchozím albem, ale stejně tak jako kolega mám k materiálu TCO podobné výhrady směřující především k tomu, že kapela bere ohledy pouze na sebe. Nøll je stejně jako FVCK nekompromisní sludge metal, který téměř rovným dílem nasává další vlivy v black metalu a v noisu (toho je asi víc). To vše míchá v nepříjemně rozostřený koktejl, jehož úkol je pouze jeden - nelíbit se. Nebýt po chuti a provokovat syrovostí, záměrně destruovaným zvukem a zákazem jakýchkoliv melodií.

 

The Canyon Observer

 

Nøll tak představuje stejně jako předchozí deska výzvu, u které si ale kladu otázku, zda mi zato stojí. Aniž bych sáhodlouze hledal odpověď, prostě jsem se zaposlouchal...

 

Chce to čas a chce to adekvátní nastavení mysli. Pak sám sebe přistihnu, jak mi některé momenty lezou do uší sice pomalu, ale jaksi přirozeně a v ten moment mám pocit, že jinak to být ani nemůže. Není to celá deska, nejsou to ani celé skladby, ale pouze sem tam rozházené střípky zajímavostí, které jako posluchač řádně ovlivněný ... dosaďte si vámi preferovanou značku ... vstřebávám s chutí a zjišťuju, že tahle vyosená hudba umí zaujmout a má potenciál rezonovat. Je to ale rezonance s něčím zlým a špatným ve mě, co nechci probouzet často. Uvolnění se nedostavuje.

 

Návrat zpátky na zem je ale tvrdý a s ubývající hladinou alkoholu v krvi ubývá i schopnost zachytávat se na místech, která ještě před hodinou mohla zaujmout. Střízlivý pohled na tuto desku je pohled plný nepochopení, neidentifikovatelného zmaru, který kapela produkuje sice na uvěřitelné úrovni, ale tím se nestává nijak víc přitažlivý pro běžného posluchače. Kompozice skladeb existuje snad někde na papíře, ale reál je chaotická směsice hluku, s nímž si nevím rady.

 

 

Nøll je všech ohledech naprostá schizofrenie, protože když už se zaposlouchám a někde se chytnu (komplexní a dobře vystavěná Abstract), hned ve mně začne cosi hlodat, že takhle teda ne. A když pak sám sebe přesvědčím, že tahle deska se mi prostě líbit nemůže, někde se chytnu, něco mě začne bavit a z toho zmatku začnou vystupovat ne jasné hudební myšlenky, ale pocity a stavy mysli, které jsou mi blízké. Kterým rozumím a mám pro ně pochopení. Schizofrenik? Snad ne...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky