Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Chemical Brothers - No Geography

The Chemical BrothersNo Geography

Victimer16.5.2019
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Stylově nestárnoucí verze chemické elektroniky, která v minulosti měla své mouchy, ale dnes zní maximálně zdravě. No Geography je vyladěná záležitost.

K Bratrům Chemikům mám ryze přespolní vztah. Přátelský vztah a respekt. Nikdy jsme si zkrátka nebyli tak blízko, abych se mohl hrdě hlásit k jejich velkým fanouškům, ale začátky jsem chytal velmi dobře. Až pak zájem opadl, za což si částečně mohu sám a svou měrou přispěla asi i kapela a jejich další a další alba, která mi nějak prošla mezi prsty. A když už jsem je náhodou zachytil, tak mi příliš nevoněla. Když se vrátím na začátek, tak jsou to samozřejmě devadesátky a rychlý rozpuk The Prodigy a na ně stylově napojených kapel. Mezi takové jsem, vedle Fatboy Slim nebo třeba Underworld, tenkrát řadil také The Chemical Brothers. Žádnou velkou vědu jsem z toho nedělal. Rostoucími a hlavně soustavnými poslechy přitepleného gothic metalu jsem měl natolik poničené ucho, že jsem příliš nehleděl kolem, a jmenované kapely házel do jednoho pytle. Tak to prostě bylo. Impulsivní a tvrdší taneční hudba ke mně promlouvala právě skrz tyto kapely a první dvě alba The Chemical Brothers jsou pro mě dodnes kultovní. Vlastně tři, Surrender taky.

 

Vím, že jsem svého času prováděl jakési nahodilé rituální návraty s Come With Us (2002), ale pak už to celé přestávalo mít smysl. Možná jsem ze slušnosti zamával, možná (to spíš) jsem prostě zabouchl dveře a pláchnul zas jinam. Tento neaktivní stav mi vydržel do vydání předchozího alba Born in the Echoes (2015). Našel jsem si na něm svoje a i když to nebyla žádná velká bomba, docela jsem si jej oblíbil. Něco se asi zlomilo a dneska už mohu směle prohlásit, že je to jak za starých časů. Ani ne, že by najednou Chemici zase tak váleli, ale přinejmenším jsou znovu hodně sympatičtí a tak blízko mého obecného vkusu, že se jim stejně obecně nejde vyhnout. Zase mě ta jejich plastická elektronika pohybující se všude možně od chilloutu po breakbeat chytla za límec. Novinka No Geography šlape jak hodinky a postupně odhaluje moc lákavá a atmosféricky nakažlivá místa. A je jich docela hodně.

 

 

Proč tak najednou? Možná je to tím, že si tohle album na nic nehraje, nic moc nevymýšlí a jede si svou rovinu, ve které se cítí maximálně komfortně. Poté, co jsem překonal úvodní stydlivost a zvykl si na otvírací věc Eve Of Destruction, jsem se postupně zapletl do hodně zajímavých událostí a souběžného protnutí té staré devadesátkové energie s dnešní, trochu vážnější pocitovou diagnózou. Novinka nabízí smír, radost a takové vřelé děkuji za všechno a zároveň to není nějaká vzpomínková atrakce pro dojímající se chudáky made in vlastní pěst. No Geography je deska, která prostě žije. Má v zásobě vymazlené kompozice, ve kterých se přelévají nálady, motivy a styly. Definuje chemickou identitu a zároveň ji pořád poponáší, aby nevznikl dojem, že to celé stagnuje. Nepřipadá mi, že by se tak dělo.


Během dalších poslechů nemám ani dojem, že by mě mohlo něco odradit. Což je velmi příjemný pocit a v době, kdy člověk hledá dokonalost v těch nejjednodušších konstrukcích a sám se chlácholí, že poslechově vyzrává, hlavně svěží. No Geography je bublající hmota, ve které se odehrává opravdový děj. Realita, ve které robot může mít duši a ta duše zase závany hřejivé nostalgie. Tak nějak na mě třeba působí titulní skladba. Je v ní hodně vzpomínek, hodně dávných impulsů. Každopádně tahle skladba mi vždycky zvedne náladu a celé album do určité výšky, ze které už nespadne. Stejně tak je to se songy Free Yourself nebo The Universe Sent Me. To už jsem úplně doma, tak jako kdysi. No Geography je album, které nemůže urazit. Může ale excelovat, při čemž jsem jej hned několikrát přistihl. A jsou na něm skvělé vokály, kdy se hlavně zapojení norské zpěvačky Aurory vážně povedlo. Za mě dobrý, hodně dobrý.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky