Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na první poslech mi Made By Zero původem z Uherského Hradiště připomněli Dark Tranquillity z doby, kdy jsem tuhle kapelu poslouchal – což je plus mínus období desek Damage Done (2002) a Charakter (2005), moc jsem téhle kapele nikdy nedal. Rozdílů je nicméně hodně, už jen třeba v tom, že DT jsou vedení na Metal Archives a MBZ nejsou. Což je logický důsledek rozdílu druhého, který spočívá v tom, že tahle mladá parta je větší moderna, ten melodický death metal je jen výchozí stanice a všechno další se pak odehrává mnohem víc podle metalocorových předpisů.

Made By Zero po personálních rošádách, které tu rozhodně nebudu uvádět, skončili jako klasická pětičlenná metalová sestava (dvě kytary) a pokud jsem vypátral správně, teprve nynější deska je čímsi jako plnohodnotným dlouhohrajícím debutem. V historii lze dohledat dvě čtyřskladbová mini a pár singlů, což od roku 2009 není mnoho a po pravdě ani aktuálních 33 minut není přesvědčivě dlouhá deska.

Obsah? Především jednotvárný. Kapela má zafixovaný svůj model spočívající ve střídání hlasů a vkládání místy až násilně melodických refrénů, který může fungovat řekněme skladbu dvě, ale na celou nahrávku je to málo. Between The Beginnings And Machines je přesně ten typ desky, kdy každá jedna skladba vytržená z kontextu nezní vůbec špatně, ale jako celek hraje pořád stejně a působí především únavně.

Kapela nehraje technicky vyloženě špatně, nápady jsou průměrně dobré, a i když ani zdaleka nedosahují techniky některých metalcorových ultra-cvoků, nijak mě nedráždí. Nicméně třeba vstupní potenciál dvou kytar by šel využit daleko víc. Hlavní problém je ale v skladatelské rovině, v níž kapela přejímá ty nejzákladnější postupy a s nimi se spokojuje napříč celým albem. Navzdory slušné řádce poslechů byste mě snadno nachytali při slepém testu – náhodně vybrané pasáže bych od sebe nerozeznal, skladby mi splývají a mnoho postupů mi přijde buď úplně stejných, nebo minimálně hodně podobných. Především pak čistě zazpívaná hesla (refrén je přehnaný výraz) se opakují pořád stejně a v osmé skladbě působí až otravně.

Jako pozitivum vidím především to, že album má slušný drajv a během svého krátkého půlhodinového života nijak neumírá, ale žene se vpřed s energií a razancí. Není to mnoho, ale je to lepší než nic. Další pozitivum by šlo hledat ve zvuku, který byl s výjimkou nekompromisního masteringu vyroben sice sterilně a neosobně, ale podle současných měřítek moderně. Slabším článkem CD edice je grafika, do které se evidentně moc neinvestovalo a dopadla ... řekl bych naivně. Svět se kvůli tomu ale určitě točit nepřestane.