Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Committee - Power Through Unity

The CommitteePower Through Unity

Bhut5.3.2014
Zdroj: wav, promo od kapely
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Vyhledáváte-li hudbu, jež přiblíží, kterak bylo válčení ponuré a zároveň fascinující, rozhodně si nenechejte ujít právě tento kousek.

Mezinárodní uskupení The Committee, vycházející z ledově chladných stránek válek minulých, zuřících zejména na kontinentě Evropy, o sobě dává vědět novou debutovou nahrávkou, kteroužto čtveřice pojmenovala Power Through Unity.


Už při vydání předchozího EP se jejich hudba projevila stylem neotřele originálním a vcelku jednoduše rozpoznatelným. Tento charakteristický rukopis není nikterak pokřiven i v dnech současných, kdy nám v uších burácí relativně nová šestice skladeb. Proč relativně? Jednoduše proto, že dvě skladby použité pro debut se objevily už na výše zmíněné předchozí placce. Možná se může šest skladeb jevit jako poměrně malé množství, které pro řadové album nemusí mít zrovna ty správné parametry, ovšem jejich délka podává výmluvné vysvětlení. Písně svou pichlavou tryznu nepovolí pod sedm minut, čímž se dostáváme bez mála na hodinku hrací doby. Záměrně uvádím slova jako „pichlavá“ a „tryzna“, jelikož tento hudební počin svou atmosférou spadá do nelehkých pocitů, kdy člověka jímá těžkost a zneklidňující nervozita.


The Committee si zachovali osobitý sound, který byl prezentován už v písních minulých. Jde o hutně obtěžkaný zvuk, který působí lehce dunivým dojmem. Rozhodně na něj však nemůžeme uvalit břemeno ničení při studiovém prznění, zde jde o záměrně ponurý zvuk vyvolávající neskrývaný dojem sklíčenosti. Možná právě díky tomuto aspektu, který je jedním ze styčných bodů tváře této kapely, se může jednotlivé posluchačstvo obrátit zády a přitom ze sebe vydávat slova plná rozhořčení bručivého mumlání. Zastřený výraz je záměr, hrubý hlas nástrojů je opět cíl a mrazivý závoj je znovu účel. Tahle skupina už patrně jiná nebude, našla totiž sebe sama. Našla si svůj xicht a koryto, ve kterém si náramně lebedí. Nehodlá utvářet kompromisy a ptát se, zda se to někomu líbí, či nikoliv. Tohle je těžký black metal.


Velice snadno lze vycítit přítomnost válečného ducha, který nenápadně protkává celou desku. Jeho černo-šedá vizáž (žádná bílá není přípustná) se odráží dosti silně v jednotlivých skladbách, až by jednoho sklíčil strach. Snad to bude i smyslem alba – strašit. Snad to bude jen vedlejší produkt. Jisté však je, že jeho zpitvořený obraz lze vnímat snad celým tělem. Nefalšované běhání chvějícího studu po vnější skráni jistě přijde ve skladbě Katherine’s Chant, kdy black metalová verze Kaťuše vykouzlí nejen křečovitý úsměv. Ostatně s touto záležitostí jsme se již mohli setkat v tvorbě minulé. Zdá se, že s touto skladbou si kapela je vědoma jisté originálnosti a zjevně i proto ji použila znovu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

LOPIK / 19.8.14 21:16

Pro mě je Mike Oldfield živoucím důkazem toho že tento muzikant je legenda kterou miloval můj otec a já to mám po něm V jeho skladbách se vidím klidný a bez smutku a lítosti . Alba Tubular Bells a nebo album Voyager 96 je mojí srdcovkou " nádhera Mistře" .cítím, se při vaší nádherné hudbě volný nespoutaný lidskou bezohledností a nenávistí jak už to na zemi chodí léčím si duši " vaši hudbou" která je pro mě lékem nadevšechno. Utíkám před realitou do světa vaší hudby která je nádherná a překrásná . vždycky ve mě vyvolává vzpomínky na jisté lidi a možná i slza dojetí ukápne. Muzika je mám životem mým srdcem i duší .. ale Mike Oldfield je a bude pro mě hudebnikem duše dokaže navosdit stavy něčeho co se nedá ani popsat ja chodím při jeho muzice spát . možná seto zdá jako pitomost ale žiju hudbou která mě osloví na duši . nebýt VAS mistře muzika by nebyla tam kde je Díky :-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky