Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Devil Wears Prada - Zombie (EP)

The Devil Wears PradaZombie (EP)

Ruadek10.3.2011
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: Ipod / Koss Porta Pro
VERDIKT: Nevím, s jakým materiálem přišli kluci na nové desce, ale tohle je bomba. Zda mají tolik invence, aby jim to vystačilo i na další desku, nevím, jsem na to každopádně velmi zvědav. Zombiecore v celé své apokalyptické kráse.

Metalcoreová banda z Ohia zplodila v rámci svého vývoje docela nevídané dílko. Předem upozorňuji na fakt, že metalcore není můj styl, který bych upřednostňoval. Nevstávám s metalcorem, ani při něm nesnídám. Neřve mi do uší, když jedu do práce, ani na něj netančím s hlasitým křepčením. Přesto se v mé sbírce pár masitých kousků, co tento styl vyznávají, najde. A tak se stalo, že pro mne zcela neznámá banda nahrála něco, co mnou trochu praštilo o zem. V tom dobrém smyslu slova i věci.

 

 

Jak už název napovídá, budeme si tady vyřvávat plíce o čemsi, co nedojde do ledničky, aniž by cestou něco ztratilo. Ne, o malomocných to dnes nebude. Zombies, apokalypsa, motorové pily a brokárna. Tedy takové ty okázale optimistické výhledy do roků příštích. TDWP nám tuto vizi servírují stylem tornáda. Od prvního hrábnutí do strun je to trochu jako útok zombies, čelní střet, prasklá lebka a odkudsi z prostoru siréna. Lepkavá krev z uší a rozdrcený úsměv. Leader skupiny, Mike Hranica je čtenářem Maxe Brookse a jeho příručky pro přežití „The Zombie Survival Guide“ a tak se rozjel poctivý zombiecore bez nejmenšího otálení. Skladby se nesou v ultrabrutálním duchu až grindoidních výjezdů na hraně metalcoreu, refrény jsou melodické a zbytek hlína smíšená s nehty. Dočetl jsem se, že skupina pracovala na zvuku, jaký od nich fanoušci ještě nikdy neslyšeli a dávám jim za to palec nahoru. TDWP nejsou moc na straně lidské jako spíše na straně sprintujících mrtvol a vše postupně upadá v chaos a zmatek. Baví mě poslouchat ty tuny nápadů, jaké kluci dostali do své hudby. Síla toho stylu je obohacena o notnou dávku atmosféry, kterou umocňuje velké množství dokonale nazvučených vsuvek (motorová pila, úryvky rozhovorů...).

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky