Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Great Gray Funk - The Great Gray Funk

The Great Gray FunkThe Great Gray Funk

Bhut5.7.2023
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Nenápadně a pozvolna si k sobě přitahuje tahle muzika svého posluchače do vlastních sítí až do momentu, kdy dotyčný zjistí, že se nahrávce věnuje více, než by možná sám očekával.

Potřeba objevování nové neznámé hudby, která má moc připlout bez výraznějších podpůrných prostředků, a její okamžité zapůsobení a trvanlivost se občas projeví jako reálie. Mým aktuálním objevem je formace The Great Gray Funk z Rakouska. Hudebně zapadá do nároků kladené na lehounký doom s gothickou esencí a ženským elementem. Ten se projevuje jak jinak než zpěvem. Eponymní letošní nahrávka si mě svazuje kolem prstu tak mocně, že si ji snad jednoho dne i koupím.

 

V minulosti se mi podobné bádání a sondování trochu povedlo skrze tvorbu takových Cold In Berlin, ke kterým bych do určité míry The Great Gray Funk i mohl přirovnat. Ale najdeme zde zcela určitě celou řadu rozdílů, rád bych vymezil startovací bloky, odkud můžeme vypálit. Stejně jako tahle nahrávka, protože i ona vybíhá k cíli naprosto odhodlaně a svižně. V průběhu hry sice trochu zvolní, ale dokáže opět popadnout dech a nabrat rychlost mající rozměry patřičné dravosti. V těch volnějších chvílích se člověk snadno rozpomene třeba na Marriages, jenže ti jsou zase oproti The Great Gray Funk příliš křehcí. Jako takové propojení mezi uvedenými světy kapel, kde prim hraje dívčí hlas, je jejich určitá charakteristika, která je pro každou formaci jedinečná. A výraz The Great Gray Funk je jedinečný. Má správnou znuzenost a sklíčenost, dokáže vyhnat situaci i do vyšších poloh, kde mi připomíná starší The Gathering nebo Macbeth a hudebně si můžeme rovněž připsat nesmělé rovnítko. Takže hlas je velice signifikantní veličinou a zaručeně jedním z lákavých elementů, které mě osobně pořád nutí přemýšlet a srovnávat, kde všude jsem ještě něco podobného slyšel.

 

 

Hudebně se tu sice opíráme o plus minus doom metalové kapely, ale tahle kapela je s tou metalovostí opatrná. Má sice náležité parametry a rozhodně splňuje normy takového zařazení, ale pořád je tu ta gothic rocková lehkost a jemnost, která výsledek odráží od těch hutných spodků a masivního řinčení. Jsou tu krásně šlapavé pasáže, které si dovedete jasně představit ještě živelnější, ale právě taková ta zbržděná mohutnost navaluje pocity agrese i do prakticky volnějších motivů. Má to tedy především atmosférickou sílu a tahá člověka neustále za rukáv, čímž dokonale strhává pozornost. Je to chytře poskládaná deska, která ví, kdy má přijít s pomalejší hrou bez bicích a kdy zas udeří do kroku. Líbí se mi ta neskrývaná hebkost, která jde ruku v ruce s omamně vyznívající zádumčivostí, a přitom pálí šlapavým tempem. V tomhle je nahrávka navzdory obalu barevná, a tak akorát rozmanitá.

 

Struktura alba, jak už bylo vlastně prozrazeno, skvěle udrží pozornost. A i když máte pocit, že nahrávce ke konci dochází dech, tak i ty volnější, klidnější skladby a pasáže jsou pořád dost zajímavé. Jen to v tom bezprostředním kontrastu někdy tak plně nehraje a na světlo vypluje pocit vláčnosti. Ale byla by škoda jej nechat vyhrát, takže doporučuji opakovanou aplikaci, která zaručeně nechá vyniknout zase jiným momentům. Co však bude těžko stravitelným soustem, jsou některá kytarová sóla, která sice působí příjemně ozvláštňujícím nádechem, ale jejich podstata a smysl je občas natolik vytrženým úkazem, že zfackování posluchače by možná vyšlo příjemněji. Ale tak to už někdy bývá a mohu čtenáře uklidnit, že dlouhého trvání takové kejkle nemají.

 

Ve výsledku album hodnotím jako příjemnou záležitost, která působí dostatečně pestře a pevně. Jsem si jist, že z přehrávače se této desce nebude chtít jen tak vylézt a dostane do svých osidel ještě někoho jiného než mě. Mě to totiž docela báječně sedlo a jsem z takového objevu nadšený.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky