Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Great Old Ones - Kadath

The Great Old OnesKadath

Sarapis5.12.2025
Zdroj: CD, mp3, bandcamp
Posloucháno na: hifi Yamaha, repro Canton, sluchátka AKG K240, Koss the Plug
VERDIKT: Pochopit Francouze může být někdy složitější než dosáhnout Kadathu.

Řeknu vám, že ačkoliv mám dílo spisovatele H.P. Lovecrafta velmi rád a s oblibou nořím nos do svazků, jichž je autorem, abych jimi poškádlil hranice mé vlastní představivosti, cítím se značně vysílen, když vdechuji husté řádky některých jeho košatě popisných vyprávění. Epická cesta k bájnému městu Kadath pro mě byla nečekaně velkou výzvou, kterou jsem si musel rozložit na několik večerů. Bylo mi trochu stydno, když jsem hlavního hrdinu brzdil při jeho putování, obzvlášť když jsem cítil, jak dychtí po poznání a vzhlíží k cíli, který si vytyčil. Proto musím na tomto místě ocenit jeho trpělivost, neb mnohokrát na mě ochotně počkal, pomáhal mi vydrápat se do kopce na těch nejprudších stezkách a bránil mě před chlípnými pohledy odporných ghúlů a před útoky smrtelně nebezpečných šeredek. V nejtěžších chvílích jsem už už uvažoval o kapitulaci, ale byla tu i má hrdost, která mi nakonec nedovolila onu výpravu vzdát. Hrdost a také touha po vědění, kterou ve mě Carter rozdmýchal a zažehl. Čeho dosáhnu na konci? Dojdu k onomu městu? Prolomím jeho bránu a odhalím kouzlo Kadathu? 

 

 

Má cesta nicméně začala po boku francouzské expedice, která se na Kadath vydala ze severu s kytarami na zádech. Messieurs mě laskavě vzali s sebou a s výbavou z předchozích výprav jsem očekával hladký průběh a snadné dosažení vrcholu. Je to již několik let, co jsem poněkud bojoval s Cosmicism, ale když tehdy došlo na lámání chleba, spravedlivě jsme se rozdělili a než se mi zhojily všechny omrzliny, už jsem to měl doma na cd i vinylu, abych měl do dalšího dobrodružství co protáčet. Nová výzva se objevila zčistajasna na začátku letošního roku a prý že rovnou na Kadath. Vyplutí z přístavu a první střetnutí s obludami ze spodního světa nenaznačovaly žádné problémy, ale jak dny míjely a cíl se ztrácel stále v nedohlednu, došlo mi, že bez ohledu na rychlost cizokrajných galér zůstáváme pořád na místě a podivná posádka s turbany na hlavě zcela jistě kuje pikle na náš účet.

 

V oněch kritických chvílích jsem zvažoval, jak dále postupovat. Nechtělo se mi přijmout jednoduché tvrzení, že The Great Old Ones projednou máchli do prázdna a pak skočit do moře, abych si zachránil kůži. Zároveň jsem cítil, že mi čas proklouzává mezi prsty a cíl se vzdaluje. A tak jsem se obrátil na zkušeného cestovatele a snílka Randolpha Cartera, aby mi pomohl tento rébus rozluštit. Francouze jsem nechal na čas živořit s mlčenlivými obchodníky s rubíny a svůj osud jsem svěřil Carterovi, který mě pln elánu a touhy po uspokojení své zvědavosti hnal kupředu, ač mnohdy musel snášet mé slabosti a roztěkanost, plynoucí z mých neodkladných aktivit ve světě bdění.

 

Smyslem mé pouti nakonec nebylo ani tak dosáhnout Kadathu, jako spíš pochopit Francouze. Dostat se do jádra té jejich proklaté desky, která je v jednu chvíli zajímavá a strhující, aby pak spadla do slepoty spodních jeskyní. Na mnoha stezkách a v nebezpečných stržích jsme se já a Carter s The Great Old Ones potkali, mlčky se pozdravili a vzájemně si dodali kuráže pohledem plným porozumění. Slov nebylo zapotřebí ani u jednoho z nejnáročnějších výstupů - song Leng -, kde navzdory prvním vlažným dojmům mluví za vše pevné kroky a jistý směr. Jindy jsme ale Guerryho expedici vyhlíželi marně. Soudím, že určitá předvídatelnost jejich rozhodnutí přilákala noční zebouny a v boji s nimi došlo k nemalým ztrátám invence, ačkoli pořád v sobě francouzská výprava našla dost sil, abychom na sebe později zase někde narazili. Na rozsáhlé plošině Leng jsme se však potkali naposledy. Schránka s nápisem Astral Void zůstala příznačně prázdná, tam jejich pouť skončila a nepomohlo opakované pátrání ani snaha o obnovení kontaktu. S Carterem jsme tak zůstali sami, ale s pomocí mnoha přátel ze snového světa jsme zažili nejedno dobrodružství, dokud jsem jako běžný smrtelník opětně nenabyl vědomí.

 

 

Probudit se ze snu silou vlastní vůle není vždy snadné, ale pro zkušeného poutníka ve snové říši to nepředstavuje žádný problém. Právě jsem vystoupil z vlaku a vím, že to všechno dobře dopadlo. Pouliční kočky mi vzdávají hold tajnými signály a v kapse mě hřeje telefon s novými kontakty na ghúly. Nakonec to jsou celkem sympaťáci, s několika z nich si tykám, prý stačí zavolat, až budu potřebovat pomoct s … ale to je jedno.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky