Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Great Old Ones - Tekeli-li

The Great Old OnesTekeli-li

Garmfrost12.8.2014
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sencor SFP 6260, Audio-Technica CK S50; Philips MCD183
VERDIKT: Mohutné kompozice v temném oparu nesoucí temný odkaz mistra hororu H. P. Lovecrafta. Ohromný mráz svírá pod sněhovým krovem tajemství, které...

Také patřím k těm proklatcům, co propadli hrůznému dílu obskurního mistra děsivé literatury H. P. Lovecrafta a spatřují ony strašlivé entity za každým rohem. Onehdy jeho dílo vyšlo souborně v pěti svazcích s ilustracemi Františka Štorma a strach z Prastarých a hlavně Yogg Sothothů znovu vzrostl na neúnosnou míru. Jejich děsivé výkřiky Tekeli-li v Horách šílenství zapůsobilo evidentně i na francouzské podivíny, kteří pak svoji hrůzu zhmotnili v podobě hudebního jazyka. Výsledek jejich práce produkují pod jménem jasným jako sníh v Antarktidě, kde se oni prastaří schovávají, a sice THE GREAT OLD ONES.

 

Oproti debutu „Al Azif“ (2012), kterému se rovněž dostalo uznání, je nová deska „Tekeli-li“ výrazně vyspělejší. Nevím, na kolik můžeme i nadále hovořit o hudebním obsahu jako o black metalu, ovšem zprofanovaná kategorie „post“ je tentokrát vcelku výstižná. Myslím, že k post rockovému světu má současná etapa TGOO hodně blízko, ale s tím, že pěvecká rovina zůstává extrémní. Nedočkáme se sice havraního skřehotu nebo něčeho podobného, jde spíše o hrdelní skřeky a řevy, co dáví pradávná tajemství. Ostatně, jste-li výhradními fanoušky černého stylu, vyhněte se TGOO velikým obloukem. Naopak máte-li rádi starší desky Wolves In The Throne Room, Odem Arcarum nebo Altar of Plagues, zbystřete svoje smysly, protože „Tekeli-li“ je určeno právě pro vás. Jen s tím rozdílem, že TGOO trochu postrádají šokující překvapení, které právě zmíněné kapely na svých deskách zatím přinášely.

 

„Tekeli-li“ je výborné album, skvěle vymyšlené a zahrané, ale mnohokrát se přistihnete, že předvídáte, co se stane. Že se sice uklidníte, když se stane to, co jste čekali, ale byl bych raději, kdyby kapela, která se pohybuje v takové kategorii, moje city a smysly spíše rozbouřila a třeba i naštvala. Nicméně pominu-li tuto výtku, nemám už žádnou, ostatně mnoho míst je jednoznačně dechberoucích. Možná ještě malinká poznámečka ke zvuku - kytary bych ocenil ostřejší a bicí mlaskavější.

 

Je Ne Suis Pas Fou“ je velice krátkou skladbou, která však skvěle uvede mohutné kolo velehor do pohybu. Z ticha se linoucí zvuky v melancholickém duchu plném naděje krásně korespondují s názvem této tiché písně „Nejsem blázen“. „Antarctica“ z kraje zadrhává v kilech a následující obrovskou masívnost tutlá před smysly výzkumníků. Hnedle trojice kytar je využita co to dá a pak se můžete těšit vyrovnaného prolínání post rocku s temným metalem, blacku s jazzovým feelingem hravé rytmiky. Pánové si s námi hrají nebezpečnou hru na to, co vydržíme. Často se ocitneme v jejich zajetí, když ženou melodii do extáze, dech se nám krátí a najednou bác! Citlivá melodie nás ukonejší jako konec hry mučícího vraha. Kolem nás vane ostrý vítr a zádumčivé ticho.

 

The Elder Things“ je trýznivě zlá. Měli byste se bát otočit a rychle utíkat pryč, jde o život. Při výstupu na horu smrti uslyší ten vnímavější jakoby kvákavý jekot TEKELI-LI!!! „The Ascend“ je famózní černá jízda s velice chytlavou melodií. „Behind The Mountains“ je pak monument jejich snažení. Bezmála osmnáct minut psychedelického pekla není ničím natahováno, uměle prodlužováno a stejně tak nenudí opakováním a držením se několika málo nápadů. Je to velice silná skladba, bohatá na neuchopitelné pocity. Atmosféra graduje v excelentním oparu a posluchač až s nevolí doputuje spolu s ní ke konci alba.

 

Není jednoduché ohodnotit podobný monument v několika větách a nechci ty, kteří dočetli až sem, odkazovat fádními slovy k poslechu samotnému. Což samozřejmě beze strachu učiňte, jste-li nakloněni jak Lovecraftovi, tak netradiční muzice plné ostrých loktů, dlouhých kompozic, hrůzy, ale i podmanivých melodií. Pro příště bych ocenil méně míst, kdy dopředu víte, co se bude dít. Na mysl se ale dere jízlivá poznámka, že takto hudba krásně koresponduje s literární předlohou. Při čtení Lovecraftovy prózy většinou také tušíte, kdy na vás vybafne nějaké to monstrum a kdo zemře. Přesto všechno tak nějak věřím, že by se mohli The Great Old Ones zapsat do hudební encyklopedie tučnějšími písmeny. Mají výborně našlápnuto.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

wendy / 16.4.16 19:55

Nevidím jediný důvod k užití expresivních výrazů, kterými je jak recka, tak koment vyšperkován. Mayhem hrají již léta tak, jak je všichni známe. Je poměrně bizarní, jak se zde oba pánové snaží podtrhnout cosi, co prostě k Mayhem patří od přírody. Chybí mi v řádcích cokoliv, co by přimělo "nepolíbeného" si album pustit, zajímat se o něj. Jak recenze, tak koment člena redakčního týmu stojí za prd a už vůbec zde nekoresponduje text recky s hodnocením. Napadá mně jediné, a to že o hudbě dnes píše každý! Není to výzva k zamyšlení se nad sebou, jen komentář jednoho ze čtenářů. Já jsem se o Mayhem nedověděl nic, co by stálo aspoň za něco! Pravda, nemám to zapotřebí, znám/mám celou dg... Mnozí však jistě ne!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Dagon / 20.4.16 17:20odpovědět

Dnes som si po dlhšej dobe opäť pustil tento skvost a musím uznať, že čas neubral nič na jeho zlovestne mrazivej kráse. Skôr napak.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky