Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Konsortium - Rogaland

The KonsortiumRogaland

Sorgh18.6.2018
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Škrabošky na obličej a vzhůru do boje po boku The Konsortium. Jejich druhé album je výzvou k promenádě krajem větrného pobřeží. Zároveň se ukáže, jestli mlaďoši zrají nebo jsou naopak marní.

Možná jde o poklonu domovině, možná o turistickou prezentaci, ať je to jak chce, druhé album se jmenuje Rogaland. To je jižní oblast Norska, ze které The Konsortium pocházejí a kde jsou kořeny jejich drsné tancovačky. Atmosféru domoviny mají v krvi a tak nikoho nepřekvapí, že album Rogaland je studené a neútulné jako večerní plískanice, když ujede autobus a člověk musí domů po svých.


Kapela  se chopila nástrojů se vší vervou. Po úvodním intru, které už mohlo být jakýmsi varováním, rázně a bez okolků rozvinula svůj bohatýrský tyjátr. V něm jsem nenalezl mnoho místa pro černé malůvky pod očima, kosmetika musela dát přednost dobývání surové rudy, kdy ušpiněný thrash zní jako rypadla hoblující zemskou kůru. Black byl už v počátcích The Konsortium jen částečným partnerem, a i když některé jeho rysy jsou nesmazatelně vepsány do kůry notového zápisu, nahrávce víc než svou klasickou vizáž poskytuje spíš jen špinavou auru a neurvalost. Jen na několika málo místech se projeví v samotné kompozici. 

 

The Konsortium

 

Rogaland je spíš oslavou extrémního metalu odkazující na místo svého vzniku. Proto nás posedají divé síly severské epiky, která se snoubí s moderním heavy metalem. Úplně vidím ty hrdé maníky, jak se jdou cestou z hospody postavit na břeh hučícího moře, s humorem hrozí dolů do Evropy a před rozsvícenými displeji mobilů vymýšlejí gargantuovské pózy. Hudebně by se dalo srovnávat třeba s Vreid s tím rozdílem, že v případě The Konsortium se v podstatě nesetkáme s extrémním zpěvem. Uši nám znásilňuje chlapácké halekání nalitých vikingů, v klidnějších partech jde zase o čistý vokál, kterému nejde upřít šarm a charisma.


I když jsem albu dal dost času na to, aby si mě podmanilo, nestalo se tak. Nenašel jsem důvod, proč si album pořídit a opakovaně se s ním bavit. Hlubší myšlenka nebo přínos světové kultuře se buď dobře schovávají, nebo tam nejsou. Protože skrýší jsem v hučících datech mnoho nenašel, hlasuji za B. Album je plné silně zerodovaného materiálu, který může překvapit snad jen čerstvého konvertitu doteď se třepajícího v diskorytmech Abby. Určitou zajímavostí je troubení hornů, které sekundují pochmurným vzpomínkám na časy bohatých úlovků, válečnické slávy a plaveb bez mořské nemoci. I to už tady mnohokrát bylo a album to nezachrání. Silnější dojem se kapele povedlo vyvolat ve skladbách, které nemají za cíl posluchače roztrhat a více se zaměřují na atmosféru. V kombinaci s čistým zpěvem se nedají ignorovat silnější místa, kterým věřím a cítím, že jde o silné a upřímné momenty. To se The Konsortium drží nástrojů s nadšením a neumdlévající energií, jako by se povznášeli nad mlhy vyhaslých vulkánů. Chuť hrát a navázat na pověst slavnějších krajanů nejde přehlédnout.

 

Kouzlo je nutné hledat v detailech, protože jako celek je Rogaland nuda. Akustické vybrnkávačky na pozadí divoké hry, aj ty dunící trouby bych započítal, to je tak vše. Každý bod k dobru ovšem sráží opakující se prostoje, hluchá místa na koncích skladeb, která trvají klidně i půl minuty. Ty mě doháněly k nepříčetnosti. Šumění moře asi všichni znají, proto dávat ho na konec každé skladby mi připadá skoro dětinské. Suma sumárum taková trošku zbytečná deska.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky