Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Poslední regulérní album pohodářů The Men koluje éterem už nějaký ten pátek, tedy přesněji více jak rok… což při průměrné délce života jedince mouchy domácí znamená záležitost starou několik generací. Nedej bože, abychom se bavili o samečcích chtivých páření, kteří za svou troufalost platí životem bezprostředně po aktu. Z jejich pohledu se jedná o pravěk. Z mého prakticky současnost. Zvláštní, a optikou nezaujatého posluchače, naprosto zásadní informace.

Hudba samotných The Men od roku 2008, kdy pánové začali poprvé vyhánět škůdce z okolí své základny, prošla několikero stádii evoluce. Od lo-fi lomozu, jehož primárním cílem nebylo nic poetičtějšího, než protrhnutí vašich nebohých ušních bubínků, postupnou infiltraci nesmělých fragmentů melodií, táborákové nalezení vlastního citlivého nitra, bezstarostné popíkové prozpěvování. Střih. Obloukem zpět na nový začátek. Procitnutí z kocoviny, otevření očí a opětovný rozlet na křídlech The Drift, které bychom bez studu a výčitek mohli nazvat jakýmsi přirozeným zastřešením dosavadní historie The Men vybírající z laskomin všeho druhu.

Pánové si moc nelámou hlavu a jednoduše hrají, co momentálně cítí. Nezdráhají se zabrousit do prozatím neprozkoumaných vod (synteticky pulzující kolovrátek Maybe I´m Crazy), rozchrastit nádobí na kredenci v Killed Someone, zavzpomínat na počátky Spacemen 3 při recitálu Final Parayer nebo ledabyle bloumat na obláčku a zasněně pobrukovat otřepané “I´ve never been so high…“

The Men fungují ve všech polohách, ač rozdílných, intuitivně. Zbytečně nenatahují, nepřikrášlují. I přes široký záběr nepůsobí nikterak roztříštěně, právě naopak. Decentní šmrdlikání, ostré kytary. Žádný problém. Celkem logicky vyvstává na povrch obligátní označení best of nebo přesněji řečeno omílání již několikrát řečeného. Každé jejich předchozí album dýchalo ve své vlastní atmosféře, dokázalo se jasně vymezit vůči ostatním. Atmosféra The Drift je poklidná, lehce mlhavá, vzletná a osvobozující. Jiná, než všechny předešlé… Je z ní cítit radost ze společného hraní, jejíž nakažlivosti je velmi snadné podlehnout. The Men se i nadále vyvíjí. Jejich svébytný organismus nestojí na nikterak komplikovaném skeletu, základem je desítky let zkoušený a prověřený model, jehož odlišnost tkví v podstatných maličkostech - nápaditost, odvaha, soudnost. The Men nahráli desku, které nechybí ani jeden ze zmíněných atributů. Důvod, proč rok v její společnosti uteče jako okamžik střetu mouchy a novinového papíru palačinkového formátu.