Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Necromancers - Servants Of The Salem Girl

The NecromancersServants Of The Salem Girl

Sorgh6.11.2017
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Francouzská skupina The Necromancers sebevědomě projasnila letošní podzim. Jejich deska Servants Of The Salem Girl kombinuje stoner s doomem v heavymetalovém prostředí. Tím, že jde o debut, jen hlouběji smekám pomyslný klobouk.

Určitě se řada lidí odvrátí se slovy, že takových kapel, které kombinují stoner s doomem, už slyšeli. Nebudu polemizovat, nejsem s to převracet na víru. Taky nehodlám tvrdit, že mě polil kýbl originality. Spíš dávám za vinu vkusu, že jsem ve společnosti The Necromancers strávil příjemné chvíle nabité syrovým rockem otáčejícím své hledí k odvrácené straně měsíce.


Kapela na svém debutu brázdí hladinu svižného koktejlu, ve kterém míchá několik základních ingrediencí. Tím narušuje jednolitou fazónu desky. Jejich styl je hodně ovlivněn klasickým heavymetalem, který rozhání mraky a vnáší do nitra hry hřejivé teplo rozdováděných muzikantů a takovou tu klasickou pohodu nenáročného poslechu. Bráno od podlahy, na mrzutosti nějak nevychází čas. I když v pozadí zůstává neblednoucí stín, v popředí vládne nesvazující nálada symbolizovaná rytmem lehké nohy a dozadu se nikdo moc nedívá.

 

 

S tím doomem se to má asi takto. Několikrát během poslechu vykoukne přízračná podoba pochmurných Paradise Lost, kterou vyvolává hlavně zpěvákův chraplák. Ale i v samotné hudební marmeládě se dají nalézt místa, která jakoby vypadla z některé ze starých, případně posledních desek ostrovní legendy, když přísahala na tvrdší víru. Příjemné mrazení a krása  těchto pochmurných pasáží je něco, za co stojí dostat po papuli.


Postupem času ale zjistíte, že hrobařův vercajk je pouze občasnou rekvizitou a většinu času může zůstat uklizen ve sklepě. Na pochopení toho, co „služebníci“ nabízejí, je nutné se k nim přiblížit odjinud. Hudba je v mnohém otevřenější, překvapivě líbivá a pestrá, s doomem jako takovým se setkáme hlavně ve druhé skladbě Lucifer's Kin, čtvrté Necromancers a závěrečné Salem Girl Part II. Zbytek materiálu spíš přepadává za okraj lehčího revíru. The Necromancers zkrátka válí širší pole a neradi se šněrují do kroje jediného stylu. Spíš než truchlivé bažiny sycené zelenkavým světlem tlejících organismů brázdíme slunné skalky a ve vzduchu visí nezodpovědná, tím příjemnější lenost. Stoner jako řemen konečně shazuje masku a ukazuje se v kvalitě ztuhlého masivu.

 


Rock'n'rollový rytmus hraje prim, ustává jen v důležitých momentech hypnotického zpomalení. Kapela v nich drží opratě klopýtající herky s uvolněným zápěstím a zvolna sune posluchače krajinou. Rytmika je tahounem desky, kytara s basou v několika riffech vyduní základní schéma a mnohdy to stačí, avšak to pravé potěšení přinesou až melodické vyhrávky nesoucí líbivé poutače, které naruší klasickou rutinu. Jako balzám na nervy působí i čistý zpěv, který má příjemné zabarvení. Jen škoda, že ho zpěvák Tom nepoužívá víc.


Závěrem musím připomenout, že jde o debut a tak by člověk měl tendence občas přimhouřit oko a shovívavě mávnout rukou nad objevenými nedokonalostmi. V případě tohoto alba jsem však nenašel důvod zlehčovat své hodnocení. Servants Of The Salem Girl je hodně dobrá deska.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Handy / 9.4.19 8:29

To, že dělala pop, není předsudek, ale prostý fakt. Proboha, však si to stačí najít na wikipedii. Ale to by člověk musel udělat před psaním recenze nějaký výzkum a zjistit si pár věcí. A tak máme v recenzi v podstatě toto: "něco se mi líbí, ale ne zase nějak moc, a něco se mi nelíbí, ale zase že by mě to nějak otravovalo, to ne". Můžu se zeptat, co si z toho mám vzít? To je myslím přesně to, na to poukazovala kolegyně xxx, že recenzi chybí kritika. Ani jednou není zmíněn byť jen jediný příklad na konkrétní pasáž, která je teda kvalitní, nebo naopak selhává. Ve výsledku máme opravdu jen subjektivní názor autora - mohu se zeptat, k čemu mi takový subjektivní názor je? Proč je to album teda takové, jaké je? Někomu možná odvede pozornost "hájemství tajuplného hudebního světa", " folklorní prvky očerněné blackem", "vokální ceremonie", "folklorní motivy severského charakteru" a "atmosféricky doomová nálada spadající až někam do snivých končin", ale když tohle prázdné básnění vyhážeme z recenze pryč, nezbude nám vlastně žádná informace, kromě líbí/nelíbí. Může mi někdo vysvětlit jedním dvěma slovy, co konkrétně si mám pod těmi vzletnými pojmy představit? Nechci každopádně působit nějak agresivně nebo tak, chtěl jsem jen poukázat na věci, kvůli kterým tu nejspíše dřív vzniklo nedorozumění.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky