Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Každý svět zhmotněného podvědomí je svým způsobem zajímavý. Některý více a jiný méně. Když přemýšlím, jestli Hyeon popsat jako z poloviny plnou nebo z poloviny prázdnou nádobu, netuším, za který konec to vzít. Nekomerční, svépomocí vzniklý materiál má své světlé chvíle a po zásluze mu patří body za obratnost ve hře a nápaditost v kompozici. Poslech jasně odhaluje, že skladby nebloudí, ale ubírají se přímo k cíli.  Co jim schází, nemusíme hodnotit přímo jako vyzrálost autora, ale řekněme, že výraznější osobitost by na škodu nebyla.

Osoba v pozadí je jen jedna, pochází z Itálie a jmenuje se Andrea Cicala. Rozhodně nemá olšové ruce a noty umí poskládat do rozumných tvarů, to je třeba říct. Jeho post-rockové snění si celkem dobře rozumí s řečí klasického rocku, ale od dalších žánrů si drží odstup a výraznější stopu nezanechalo ani ambientní plochaření. Hudebně monotématická deska tak i přes veškerou svou snahu občas sklouzává do kategorie výtahové hudby. Devítka skladeb dobře funguje jako zvuková kulisa, když chcete ztlumit příliš hlučné ticho. Pro účely soustředěného poslechu nemá Hyeon ten správný drive a občas zkouší mou trpělivost.

Proč někdo řadí skladby tak, aby to působilo dojmem, že má deska dvě intra, je mi záhadou. Když úvodní Intro přeroste ve dvojku Over, očekával bych trochu té energie, ale místo gradace to zavání skladbou přepůlenou ve dví. S nástupem čtvrté Yearning Tides se konečně začínají dít zajímavé věci a ke slovu se dostávají rockové nálady vzdáleně připomínající třeba Porcupine Tree. Tempo osmé Jötunn hlídá syčící hajtka a potvrzuje se moje teorie, že ty nejzajímavější momenty jsou ukryty do delších kompozic. Zde dominují příjemné kytarové melodie, nápadité přechody a nechybí ani hlasitější gradace. Poslední kus The Deep Roar Of The Breaking Waves je klidné, do věčnosti znějící post-rockové pohlazení s dominantní akustickou kytarou. Element, který na desce nenajdete a místy chybí, je zpěv.

Vlastními silami zvládnutá produkce nemusí být průšvih, když víte, co děláte a kam míříte. Hyeon má solidní základ, celkový projev je ale vlažný a pro tu rozvláčnost to na velkou slávu nevidím. Na druhou stranu každé zboží má svého kupce, tak se o osud této nahrávky nebojím. The Outsider každopádně není ten případ hudby bez zajímavosti. Je v tom opravdovost i příslib do budoucna. Jestliže je život jako bonboniéra, tak Hyeon je láhev vína, jehož chuť se nejlépe rozvine při vhodné příležitosti… a já tu svou ideální zatím zřejmě nenašel.