Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Pineapple Thief -  Versions Of The Truth

The Pineapple Thief Versions Of The Truth

Jirka D.12.1.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Hořkosladké snění s The Pineapple Thief opět po dvou letech. Opět dobře, možná i lépe a opět nikoliv zadarmo.

Britští The Pineapple Thief jsou pro mě kapelou, na kterou se velmi těžko formuluje jakýkoliv vyhraněný názor a můžete mi věřit, že před napsáním téhle věty jsem několik minut marně hleděl na prázdnou stránku ve Wordu. Jejich několik posledních desek jsem poslouchal docela poctivě a vždycky to pro mě byl zážitek na pomezí něčeho velmi silného na jedné straně, a vyložené kulisy pro pročítání denních zpráv na webu na straně druhé. Pokud by vás zajímalo něco málo z historie formace složené kolem Brucea Soorda, odkážu vás na moje čtyři roky staré psaní o albu Your Wilderness (ZDE), kde se to nejzákladnější dozvíte.

 

Od té doby se kromě té aktuální udála ještě jedna nahrávka - Dissolution z roku 2018 - a rovněž se v sestavě napevno zabydlel Gavin Harrison za bicími, který tak nahrál už třetí album v trikotu této kapely. Novinka Versions of the Truth vyšla tradičně na vydavatelství KScope a k mání je (respektive spíš byla) pestrá paleta především vinylových edicí, což by sice mohlo být fajn nebýt titulního obrázku, který na mě žádný převratný dojem neudělal. V rámci diskografie TPT určitě nebude patřit k těm lepším.

 

The Pineapple Thief band

 

Naproti tomu hudební obsah má nakročeno dobře, ale pokud to ani v minulosti nikdy nebylo zadarmo, tak tentokrát to platí dvojnásob. Na svém třináctém albu TPT působí ještě o poznání víc introvertně a uzavřeně a jen opravdu málokdy otevírají svému posluchači dveře nějakou přístupnější pasáží. V naprosté většině skladeb působí velmi křehce, plaše a naprosto, naprosto neprůbojně. Celá deska je svým způsobem lehká rocková citovka a pokud si k ní nesednete, nezaposloucháte se, okolní ruch ji vždycky odfoukne a přehluší. V tomto ohledu jde v dnešní době o naprosto netrendové a nemístně skromné album, kterému ale když se otevřete, odmění vás velmi silným a řekl bych až hluboce niterným zážitkem.

 

Pokud bych měl doporučit první věc, kterou je potřeba udělat k tomu, abyste si k této desce našli cestu, tak je to jednoznačně otočit na zesilovači doprava. Opravdu hodně doprava. Versions of the Truth má skutečně překrásný zvuk a jeho tichý master je možnou první překážkou k tomu, abyste nahrávku začali registrovat a přijímat na příslušné úrovni. Ale zkuste to a uvidíte, co se stane. Absolutní čistota, pevný a plný basový spodek, neuvěřitelný prostor, přehlednost i ve velmi intenzivních pasážích (přes výše napsané i takové na desce jsou, třeba závěr The Game ale i jinde). Se zvýšenou hlasitostí jako byste začali poslouchat úplně jinou nahrávku, všechna skromnost a plachost mizí, objevují se poměrně ostré kytary, velmi hutné předivo syntezátorů a pro mě naprosto dominantní rytmika (zkuste Driving Like Maniacs). Nemusíte v tom hledat žádnou velkou vědu, zkuste hned první, titulní skladbu a poslechněte hodně nahlas. Nebudete litovat.

 

Tenhle růst probíhá přímo před očima a je to překrásný zážitek, který stojí zato absolvovat v jakoukoliv denní či noční dobu. Strop tohoto vývoje je pro mě asi jen jeden a nese jméno Porcupine Tree. Právě jejich odkaz z desky slyším hodně silně a někde možná až moc. Je to špatně? Čistě z mého subjektivního pohledu není, protože dobrých desek není nikdy dost a jestli The Pinneaple Thief skládají muziku a myslí u toho na své oblíbence, je mi to jedno. Výsledek jejich snahy tentokrát snese velmi přísná měřítka a z pozice žánrového fanouška jsem naprosto spokojen.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 27.7.21 9:06

Do teď mi celkem vydrželo nadšení z jejich vlastně každé desky. Ale s Eternal Hails už se prostě nedokážu přeladit. Líbí se mi ten zvuk, ta jasná svoboda tvorby a takové ty obecné kecy, jak je to všechno vlastně úplně na pohodu, ale to prostě nezastře ten hudební fádní závoj, který všechny ty songy dokonale přikryl. Blasfemicky musím konstatovat, že jde o nejhorší desky Darkthrone...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

MCA / 12.1.21 12:58odpovědět

Po výborném Your Wilderness mi tahle deska tehdy přišla jako zklamání, ale dám ji tedy ještě šanci :)

Alena / 12.1.21 11:37odpovědět

Naprostý souhlas s recenzí. Poslech tohoto alba je jednoduše krásný zážitek! Titulní obrázek možná nezapůsobí na každého nejlepším dojmem, nicméně v sobě má takový zvláštní meditativní rozměr. Zkuste se na něj dívat dlouho a přemýšlet, co to má vyjadřovat. Za chvíli zjistíte, že už nepřemýšlíte a jen koukáte. To hezky odráží i pocit z poslechu toho alba, takže za mě se to velmi dobře doplňuje. Díky za recenzi. Čtu ráda všechny redaktory echoes, každý máte svůj osobitý styl, u vás se mi ovšem velice zamlouvá analytický přístup a hodnocení zvukového zpracování nahrávek. To je každopádně hodně přínosné a inspirativní, jen tak dál! Ať se daří! :)

Jirka D. / 13.1.21 6:34odpovědět

Děkuju za komentář. O analytickém způsobu svého psaní vím. Jsem technik - vzděláním, myšlením, životním nastavením, takže ani jinak psát neumím. Hlavní ale je, že se deska líbí, taky mi sedla skvěle.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky