Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na začátek je potřeba se něčeho chytit, takže začneme jistotami, čísly. „Kudos to You!“ je šestá řadovka Prezidentů, která přichází téměř po šesti letech po té předchozí a trvalo celých devět dní, než se od fanoušků sešla potřebná částka k realizaci alba, sbíraná pomocí služby PledgeMusic (to je taková obdoba Kickstarteru). Nevýhodou toho všeho je, že nahrávka vyšla v dost skromném nákladu a konkrétně edice na gramodesce - dle všeho určená výhradně pro předplatitele - končí u čísla 200, což nahrává pouze a jen spekulantům, kteří u desky s roztrženým obalem začínají na 55 eurech. Bestie.

Za další přemýšlím, jestli má smysl představovat tuhle kapelu podrobněji? Znáte? Tak jen stručně - Prezidenti zaujali jednak svým svérázným přístupem k rockové muzice, pod což si můžete dosadit roztomilé znevažování všeho a všech (určitě znáte tu o Micku Jaggerovi), hromadu legrace, úmyslné zjednodušení, ale zjednodušení vpravdě geniální, a pak svými nástrojovými hybridy, které nazývají basitar a guitbass. Na scénu vletěli poměrně svižně už v roce 1995 svým dlouhohrajícím debutem, sklidili něco ostrých kritik, které více méně vygradovaly až u druhého alba, které bylo z pohledu přijetí „odborné veřejnosti“ menší pohromou (viz třeba Rolling Stone). Na druhou stranu mám právě dvojku nejraději a to nejen kvůli baladě o novém lampovém zesilovači, což je skladba, kterou už Prezidenti určitě nepřekonají.

Basitar i guitbass jsou klasické šestistrunné kytary, jejichž úprava spočívá v typu, počtu a ladění použitých strun. Baskytarové party hraje Chris Ballew a využívá dvou strun tloušťky 0.60 a 0.36 laděných na C# a G#, natažených na pozicích D a G. Andrew McKeag (dříve Dave Dederer) hraje kytarové party na tři struny tloušťky 0.54 (laděná na C#), 0.42 (G#) a 0.32 (C#), natažené na pozicích A, D a G. Díky těmto silnějším strunám a celkovému podladění o půltón z běžného Drop D na C# je zvuk Prezidentů hutnější a s ohledem na jejich počet i poměrně ojedinělý.

Mluvit u téhle kapely o nějakém progresu by byl holý nesmysl, trio pod vedením Chrise Ballewa nikdy netoužilo překračovat zavedené hranice, ani svou vlastní práci a v tomto duchu lze nahlížet i na aktuální desku. Skladby jsou napsané jednoduše a hravě zároveň, některé jsou silnější (naprosto vynikající „Pure Little Me“), jiné slabší („Innocent Bird“), a jako celek tvoří příjemně pohodovou a pozitivní desku, z níž je cítit sebejistá a uvolněná kapela, která už nemá potřebu cokoliv komukoliv dokazovat, ale svou muzikou chce především bavit.

Měl-li bych přiblížit „Kudos To You!“ z pohledu své zkušenosti, není to album, které se odhalí při prvním ani druhém poslechu, jakkoliv paradoxně to může vypadat s ohledem na nesložitý obsah. Prvotní dojem nevýrazného čehosi se postupně proměňuje nejen ve spokojenost s tím, jakým způsobem a s jakou nápaditostí jsou skladby napsány, ale i v pochopení prosté skutečnosti, že od Prezidentů nic jiného nečekám a ani nechci. „Kudos To You!“ tak bez problémů zapadá do diskografie kapely a fakt, že osobně se nejčastěji vracím k prvním dvěma deskám, s tím nijak nepohne. Takže konec řečí, vybalme z kufru bicí, natáhněme všech pět strun a na paličku kopáku namalujme smajlíka.