Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Strokes - Angels

The StrokesAngels

Jirka D.25.4.2011
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Lehká letní pohoda, kterou se kapela posouvá ve svém výrazu do jiných rockových lovišť. Problém je kolísavá kvalita v rámci nahrávky, se kterou jde ruku v ruce i pozornost posluchačova. Přenesení tvůrčích snah na ostatní členy kapely jakoby nezafungovalo v plné míře, někdy je možná lepší osvícený diktátor než plebejská demokracie.

I kapela The Strokes se v prvních jarních dnech pochlapila s novou nahrávkou a po dlouhých pěti letech přichází s novinkovým albem Angels, které v rámci diskografie třímá pořadové číslo čtyři. Bez nadsázky se dá říct, že touto deskou se začíná psát další kapitola v příběhu jedné party z New Yorku.

 

V roce 2007 kapela oznámila zahájení tvůrčí přestávky a tak to vypadalo, že dříve tak zářící star po třech deskách pomalu vyhasne. Z dnešního pohledu asi nebylo divu, protože ať se nám to líbí nebo ne, poslední dva počiny se i přes nesporné hudební kvality přihřívaly v žáru prvního alba Is This It, které v roce 2001 zamířilo závratně vysoko. Kapela sklidila nominace na vícero cen a některé dokonce proměnila v zasloužený úspěch; jejich retro pojetí rockové muziky tenkrát zafungovalo výborně a z neznámých mladíků se „přes noc“ staly hvězdy světového věhlasu. Ona tvůrčí přestávka byla ukončena v roce 2009 oznámením, že se začíná pracovat na novém materiálu a The Strokes byli zpět. Přesto asi nikdo nečekal, že období mezi psaním nových skladeb a vydáním nahrávky zabere dlouhé dva roky. Kapela se rozhodla udělat spoustu věcí jinak a každá taková změna a odklon od rutiny s sebou nese jisté problémy.

 

Ty se projevily už při nahrání prvních pokusů pod producentským vedením Joe Chicarelliho, které kapelu dvakrát nenadchly a na novince se z nich uchytil pouze jeden song – Life is simple in the moonlight. A tak dochází k prvním zásadním změnám, kapela odjíždí na farmu blízko New Yorku a všechen ostatní materiál nahrává pod vedením Guse Oberga. Navíc kapelu fyzicky opouští frontman a dosavadní, až na výjimky jediný tvůrce hudby a všech textů Julian Casablancas. Jeho záměr byl jediný – zapojit zbytek kapely do tvorby nového materiálu – proto svým společníkům předává pouze mlhavé představy o nových skladbách a vokální party nahrává až následně v jiném studiu. Role dočasného vůdce a tvůrce se v největší míře shostil kytarista Nick Valensi, i když pod jednotlivými skladbami jsou k vidění jména i ostatních Strokes, včetně Juliana.

 

Toliko z přístupných zákulisních informací, ze kterých lze očekávat, že by novinkové album Angels mělo být jiné než předchozí tvorba. A ono je – řekl bych, že The Strokes se ve svém retro snažení posunuli o pár let, snad celou dekádu dopředu. Především produkce je jiná, zvukově se nalézají sice stále hluboko v minulosti, ale jistý posun k barevné hravosti se střídmým použitím samplování a kláves posunuje tvorbu Strokesů zase o krůček jinam. Rozsah nahrávky se po předchozím padesátiminutovém výletu srazil do zaběhnuté půlhodinky, která téhle hudbě sluší o poznání víc. Hlavním nosným prvkem desky jsou první dvě skladby, hitovky numero jedna a dva – první Machu Picchu je výborná letní pohodovka, která vás přemístí na pláž, na lehátko, do ruky vám vsune sklenku s lehce opojným drinkem a paraplíčkem, po bok postaví krásku v bikinách, nebo raději dvě, a nikým nerušeni budete mžourat do slunka, dlouhej kouř a pohoda. Dvojka Under cover of darkness je singlová záležitost, rovněž výborná, snad ještě lepší a dávající vzpomenout na počátek milénia a skladby z Is this it. Potom kvalita klesá a s ní i moje pozornost, protože následné skladby balancují někde kolem průměru, v případě Games nebo Call me back i ve větších hloubkách. Jako kdyby klukům došla síla dotáhnout písně do vítězného konce, protože i přes zajímavé nápady působí celek skoro až fádním dojmem a silné okamžiky jsou roztroušeny dost daleko od sebe.

 

Celkově mám z nahrávky lehce rozpačité dojmy a nebýt jména The Strokes a prvních dvou skladeb, alba bych si snad ani nevšiml. Z dílny této kapely vypluly už podstatně lepší kousky a tak spokojeností zrovna hýřit nemůžu, protože pár záchytných míst dobrou desku nedělá. Kapela sice vystoupila z původního trendu, který ji zajistil vavříny, ale mám pocit, že na nové cestě ještě nekráčí příliš směle a z novinky mi v hlavě vyvstává více otázek jak odpovědí. Nechme se překvapit, jestli Angels bude pouze odrazovým můstkem pro novou éru The Strokes a nebo jestli je to jen potvrzení, že tvůrčí pauza měla ještě chvíli trvat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky