|
|
||||||||||
I kapela The Strokes se v prvních jarních dnech pochlapila s novou nahrávkou a po dlouhých pěti letech přichází s novinkovým albem Angels, které v rámci diskografie třímá pořadové číslo čtyři. Bez nadsázky se dá říct, že touto deskou se začíná psát další kapitola v příběhu jedné party z New Yorku.
V roce 2007 kapela oznámila zahájení tvůrčí přestávky a tak to vypadalo, že dříve tak zářící star po třech deskách pomalu vyhasne. Z dnešního pohledu asi nebylo divu, protože ať se nám to líbí nebo ne, poslední dva počiny se i přes nesporné hudební kvality přihřívaly v žáru prvního alba Is This It, které v roce 2001 zamířilo závratně vysoko. Kapela sklidila nominace na vícero cen a některé dokonce proměnila v zasloužený úspěch; jejich retro pojetí rockové muziky tenkrát zafungovalo výborně a z neznámých mladíků se „přes noc“ staly hvězdy světového věhlasu. Ona tvůrčí přestávka byla ukončena v roce 2009 oznámením, že se začíná pracovat na novém materiálu a The Strokes byli zpět. Přesto asi nikdo nečekal, že období mezi psaním nových skladeb a vydáním nahrávky zabere dlouhé dva roky. Kapela se rozhodla udělat spoustu věcí jinak a každá taková změna a odklon od rutiny s sebou nese jisté problémy.
Ty se projevily už při nahrání prvních pokusů pod producentským vedením Joe Chicarelliho, které kapelu dvakrát nenadchly a na novince se z nich uchytil pouze jeden song – Life is simple in the moonlight. A tak dochází k prvním zásadním změnám, kapela odjíždí na farmu blízko New Yorku a všechen ostatní materiál nahrává pod vedením Guse Oberga. Navíc kapelu fyzicky opouští frontman a dosavadní, až na výjimky jediný tvůrce hudby a všech textů Julian Casablancas. Jeho záměr byl jediný – zapojit zbytek kapely do tvorby nového materiálu – proto svým společníkům předává pouze mlhavé představy o nových skladbách a vokální party nahrává až následně v jiném studiu. Role dočasného vůdce a tvůrce se v největší míře shostil kytarista Nick Valensi, i když pod jednotlivými skladbami jsou k vidění jména i ostatních Strokes, včetně Juliana.
Toliko z přístupných zákulisních informací, ze kterých lze očekávat, že by novinkové album Angels mělo být jiné než předchozí tvorba. A ono je – řekl bych, že The Strokes se ve svém retro snažení posunuli o pár let, snad celou dekádu dopředu. Především produkce je jiná, zvukově se nalézají sice stále hluboko v minulosti, ale jistý posun k barevné hravosti se střídmým použitím samplování a kláves posunuje tvorbu Strokesů zase o krůček jinam. Rozsah nahrávky se po předchozím padesátiminutovém výletu srazil do zaběhnuté půlhodinky, která téhle hudbě sluší o poznání víc. Hlavním nosným prvkem desky jsou první dvě skladby, hitovky numero jedna a dva – první Machu Picchu je výborná letní pohodovka, která vás přemístí na pláž, na lehátko, do ruky vám vsune sklenku s lehce opojným drinkem a paraplíčkem, po bok postaví krásku v bikinách, nebo raději dvě, a nikým nerušeni budete mžourat do slunka, dlouhej kouř a pohoda. Dvojka Under cover of darkness je singlová záležitost, rovněž výborná, snad ještě lepší a dávající vzpomenout na počátek milénia a skladby z Is this it. Potom kvalita klesá a s ní i moje pozornost, protože následné skladby balancují někde kolem průměru, v případě Games nebo Call me back i ve větších hloubkách. Jako kdyby klukům došla síla dotáhnout písně do vítězného konce, protože i přes zajímavé nápady působí celek skoro až fádním dojmem a silné okamžiky jsou roztroušeny dost daleko od sebe.
Celkově mám z nahrávky lehce rozpačité dojmy a nebýt jména The Strokes a prvních dvou skladeb, alba bych si snad ani nevšiml. Z dílny této kapely vypluly už podstatně lepší kousky a tak spokojeností zrovna hýřit nemůžu, protože pár záchytných míst dobrou desku nedělá. Kapela sice vystoupila z původního trendu, který ji zajistil vavříny, ale mám pocit, že na nové cestě ještě nekráčí příliš směle a z novinky mi v hlavě vyvstává více otázek jak odpovědí. Nechme se překvapit, jestli Angels bude pouze odrazovým můstkem pro novou éru The Strokes a nebo jestli je to jen potvrzení, že tvůrčí pauza měla ještě chvíli trvat.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:RCA
Vydáno:Březen 2011
Žánr:retro garage rock
Julian Casablancas – vocals, additional guitar
Albert Hammond, Jr. – rhythm guitar, keyboards, backing vocals
Nick Valensi – lead guitar, backing vocals
Nikolai Fraiture – bass guitar
Fabrizio Moretti – drums, percussion
1. Machu Picchu
2. Under Cover of Darkness
3. Two Kinds of Happiness
4. You’re So Right
5. Taken for a Fool
6. Games
7. Call Me Back
8. Gratisfaction
9. Metabolism
10. Life Is Simple in the Moonlight
Moanaa
Embers
Naurrakar
Triumf jaderného věku (EP)
Arbouretum
Let It All In
Kaviar Kavalier
Bukkake Express
Kill The Dandies!
I Saw A Blue Seas (EP)
Andy Marshall Band
Join The Vultures (EP)
Farsot
Fail·Lure
Infernal Execrator
Obsolete Ordinance
SkyThala
Boreal Despair
Purnama
Flame of Rebellion
Five Seconds To Leave
Nina Who Wasn't
Jak už jsme oznámili dříve, na MetalGate právě vychází další knižní titul, který se po řadě blackmetalových tentokrát věnuje death metalu a grindcoru....
2.5.2024Pathology zveřejnili klip ke skladbě Psychotronic Abominations z připravované řadovky Unholy Descent, která vyjde 17. května u Agonia Records.
2.5.2024October Tide natočili klip ke skladbě Unprecedented Aggression z loňské řadovky The Cancer Pledge (naše recenze)
1.5.2024Floridští rouhači vydali koncem dubna nové album nazvané Banished By Sin. Obsahuje dvanáct skladeb znějících jako ten správný chlív.
1.5.2024Tradiční festival folklórní hudby Antitrend ročník 2024 se opětovně v Žabčicích u Brna odehraje v sobotu 29. června. Startovat se bude v pravé poledne...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.