|
|
||||||||||

Psal se rok 1989, když se na světě (i severní Irsko je část světa) objevila kapela Therapy?. A píše se rok 2018, kdy tahle kapela vydává svou patnáctou řadovou desku. To, co leží mezi těmito dvěma letopočty, je hodně dlouhá historie, kterou v celé její délce pamatují dvě třetiny souboru. Tedy zpívající kytarista Andy Cairns a basák Michael McKeegan. Osobně nebudu ani náhodou tvrdit, že si něco velkého pamatuju taky, moje zkušenosti s Therapy? jsou náhodně rozeseté okamžiky aktuálního uspokojení, ale třeba i vlažné romantiky jako v případě předchozí desky Disquiet (2015).

Možná i díky ní jsem od novinky nečekal prakticky nic a v kombinaci s věkem protagonistů kolem plus mínus padesátky by mi nějaká průměrná rocková zábava přišla jako odpovídající východisko. Ostatně právě z Disquiet jsem měl přesně takové dojmy - trochu klopýtající, nekomplikované a nic převratného nenabízející album. Oproti všem těmto předpokladům a (ne)očekáváním ale novinka boduje a desku Cleave sjíždím poslední dobou dost pravidelně. Její energie a vitalita by mohla jít příkladem mnohem mladším souborům.
Therapy? do role producenta po drahně letech opět dosadili Chrise Sheldona, s nímž kromě dalších spolupracovali třeba na zcela zásadním albu Troublegum (1994), ale jestli to pro finální vyznění nahrávky mělo nějaký zásadní význam, nevím. Asi ano. Therapy? každopádně přišli v jádru s jednoduchou, rockovou a přímočarou deskou, jejíž skladby jsou ušity podle naprosto standardního střihu a na první poslech v nich zajímavého není skoro nic. Což se s přibývajícím počtem poslechů nijak zásadně nemění, ta jednoduchost tam je a pro mě je to jedno ze zásadních pozitiv alba. Jeho nekomplikovanost jde ruku v ruce se syrovostí, rockovou energií a co je pro mě nejdůležitější, tak i s uvěřitelností.
Album začíná dvěma skladbami z McKeeganova pera a když si je pustíte hned po dohrání předchozí desky, uslyšíte ten rozdíl. Nejen v dravosti, jakou se do vás zakousnou, ale třeba i ve zvuku, který je ostřejší a v porovnání s předchůdcem nepostrádající rockovou říznost. Právě ta totiž minulému albu hodně chyběla a ať už to byl přínos Sheldona nebo kohokoliv jiného, byl to krok správným směrem. V tomto ohledu pak obstávají i melodičtější a vstřícnější věci typu klipovky Callow, které sice zaujmou na první dobrou, ale s časem dost možná ztratí a jejich wau-efekt pobledne. Jednou z nevýhod tohoto přístupu je ale ztráta dynamiky zvukového záznamu, který ač masterovaný v Abbey Road, tak i z vinylu řeže do posluchače hodně ostře a na konci stran slyšitelně zkresluje.
Naopak jako výhodu vidím krátkou stopáž (32 minut) a celkovou nekomplikovanost desky. Žádné složité prostřihy, žádný návrat k Infernal Love (1995), žádné složité příběhy, ale deset jasných skladeb, které nabízí slušně zvládnuté a zapamatovatelné refrény v přiměřeném poměru s rockovou úderností a melodikou. Snadno si zapamatujete Success? Success Is Survival, přidáte se k I Stand Alone a možná si přitom vzpomenete na dobu, kdy vám bylo pod dvacet. To vše navíc v osobitém a nezaměnitelném podání kapely, která zažila prudký start, zažila naprosto hluché období, ale pořád funguje a dělá to, co jí jde nejlépe. Bez ohledu na trendy.

Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Marshall Records
Vydáno:Září 2018
Žánr:rock
Andy Cairns - zpěv, kytara
Neil Cooper - bicí
Michael McKeegan - baskytara
1. Wreck It Like Beckett
2. Kakistocracy
3. Callow
4. Expelled
5. Success? Success Is Survival
6. Save Me from the Ordinary
7. Crutch
8. I Stand Alone
9. Dumbdown
10. No Sunshine

Therapy?
Hard Cold Fire

Imperium Dekadenz
Dis Manibvs

Vulture Industries
The Dystopia Journals

Lunatic Soul
Impressions

Hacavitz
Darkness Beyond

Anathema
Judgement

Dødheimsgard
Black Medium Current

Eine Stunde Merzbauten
7305

Electric Wizard
Black Masses

Hearse
Single Ticket to Paradise

Will Haven
Muerte
Jako další headliner MetalGate Czech Death Festu 2027 se ke Kataklysm přidávají Asphyx. Sestava posiluje též o spirituální black metal Ruïm a Švédy De...
17.11.2026Norští Voidspire vystupují ze stínů s albem The Endless Lost - debutem, který nabízí hluboký, jeskynní death metal. Deska vychází 22. ledna skrze Ever...
17.11.2026Domácí emo / post-hardcore kapela venēra vydává 20. listopadu EPko Skočit se bojím. Nahrávku si boys smíchali sami, o mastering se postaral Alan Douch...
16.11.2026Rok se s rokem sešel a jubilejní pátý ročník tradičního festivalu Heathen Alliance, zaměřeného na melodičtější metalové žánry, se vrací na místo činu....
14.11.202612. ročník volyňského Enter The Eternal Fire Festu, který se koná ve dnech 23.–24. 7. 2027, má připravenou kompletní soupisku.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.