Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Therion - Leviathan

TherionLeviathan

Ruadek10.3.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: FiiO X3 + Audio Technica ATH M40X
VERDIKT: Ukňouraný hevík od kapely, která se už před mnoha lety utopila ve vlastní snaze o velké věci.

Po poslechu aktuální desky mám pocit, že se Christofer Johnsson už nadobro zbláznil. Obklopen špičkovými muzikanty, výbornými hlasy a velkou produkcí. Což je samo o sobě jeden velký paradox, ze kterých je ale jeho tvorba v mnoha posledních letech složena. Povrchnější, ukňouranější hevík už asi tento rok nevyjde.

 

Therion v dobách devadesátek, to byla progresivní deathová hydra, jaká vstoupila na scénu a zanechala v ní nesmazatelný otisk. Symphony Masses: Ho Drakon Ho Megas nebo pro mě osobně vrchol tvorby Lepaca Kliffoth. To byly záseky jako prase. Tady bylo slyšet, jak jsou tomuto umělci mantinely na přítěž a jak kouká, kde by je překročil. Což udělal kdykoli jen mohl.

 

 

Postupný posun k heavy metalu nebyl tak úplně na škodu, bohužel se ale tvorba rozmělňovala a úbytek dobrých písní byl desku od desky znát. Ta úžasná temnota, jakou Therion disponovali, se vytratila a nahradila ji až křečovitá snaha o velké umění. Ten rozmach symfoničnosti byl pro jistou dobu metalové scény typický, Christofer v ní ale zamrzl dodnes. Sice si od té doby vybudoval jméno a může si na nahrávku dosadit opravdu početný zástup umělců, vše to ale jen překrývá hodně podprůměrné skladby. Když si odeberu všechen ten symfonický balast, moc mi toho opravdu nezbude.

 

Školené hlasy to táhnou, k tomu asi není co dodat. Instrumentální výkony jsou – v rámci možností, které nejsou moc velké – na slušné úrovni. Jsem překvapen, že u Therion se stále drží Snowy Shaw, který spolupracuje s kapelou od roku 2006. Tam začínal ještě u Gothic Kabbalah, který patřil do těch poslouchatelnějších desek. Tentokrát tu mlátí do bicích, na jiných deskách i zpíval (což nešlo přeslechnout a já jsem rád, že jeho hlas se prosazuje v různorodých kapelách). Bude to patrně zajímavá spolupráce s lidmi, kteří ve své profesi něco znamenají. Obávám se, že kvůli kvalitě desek Therion už to ale nebude. Ani sebelepší tým, co za tímhle cirkusem stojí, prostě nezakryje slabý materiál. Celá tahle spolupráce, to už je jedna velká firemní mašina.

 

 

Přiznávám se, že minulý opus Beloved Antichrist jsem už nedokázal jako mou první desku v historii Therion, doposlechnout do konce. Je zoufalé slyšet, jak snaha velmi dobrých hudebníků přehrává věci, které stojí za prd. Na stále stejných vyhrávkách a riffech, s minimem prostoru pro bicí či – nedejbože – mezihru, experiment, cokoli. A to se ještě dočkáme momentů, které dokáží být až nestydatě podobné některým starším věcem jiných kapel (Great Marquis of Hell jako osmá skladba zde versus Glory To The Brave od Hammerfall).

 

Je to věc vkusu, určitě ano. Jsou lidé, kteří se nemohou nabažit těchto věcí a opěvují je. Nevidí a neslyší rozdíl. Mě štve, do jaké marnosti se tahle kdysi velmi průbojná a výrazná kapela propadla. Má to takhle hodně kapel, které byly právě okolo těch devadesátek nejvýraznější. Je načase si některé z těch klenotů náležitě oprášit.

 

Srovnejte si schválně s produkcí současných Therion dvě desky: Beyond the Veil od Tristanie a jakoukoli ze dvou řadovek Sirrah. Rozdíl, jak se tohle dělat má a jak ne, je obrovský.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Olin / 28.11.21 15:49odpovědět

A to tě ještě čeká Leviathan_2 a Leviathan_3....

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky