Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Při nedávné revizi své CD knihovny jsem s posvátnou úctou oprášil jeden výtvor, který směle obsazuje jedno z čelních míst mé sbírky, možná i první pětici nejlepších. Ani vrstva prachu na něm nebyla tak vysoká jako u jiných, nevyvolených a tak jsem se mohl hned zkraje pokochat úžasným obalem. Tomuhle albu už je sice zepár let, letos slaví 12 let, ale všichni víme, že to vůbec nic neznamená a kvalita nestárne, pouze zraje.

Bylo to někdy v roce 2000, přelom milénia ukázal, že se vlastně nic neděje a já pokračoval v nasávání zhoubných exhalací undergroundu. Tehdy se mi do spárů dostalo split album dvou zasloužilých a originálních destruktorů, Thorns a Emperor. Tehdá blackové ikony s již zavedenou značkou se na jedné desce rozhodly prověřit kvalitu svých skladeb ve vzájemném duelu, někdy i sobě navzájem.

Emperor si místy vzali do parády Snorreho výtvory a on na oplátku smilnil s jejich kompozicemi.

Výsledkem je mix, který tvoří nádherně ucelenou sbírku písní podobné atmosféry a jedinečnosti. Je to až s podivem, jak se hudebníkům podařilo album neroztříštit, udržet hudbu v podobných mantinelech až posluchač dumá, není li to klasická řadovka pouze od jedné ze skupin. Navíc vezmeme-li v potaz zaměření, Emperor spíše symfo, Thorns industrial, je to neobvyklé. Zcela dominantní je atmosféra, tu pohádková jak já říkám (Emperor), onde podobná dílenskému hřmotu. V obou případech udržuje fantazii v plném cvalu a člověk se může pohybovat lesem plným Gargamelů či úderných lis-mistrů.

Již intro v aranžmá Emperor uvádí posluchače někam mezi jeřáby a lisovnu. Industriální tlukot, vrzoty a posléze pochodové bicí jsou vzápětí vystřídány tím nejlepším z klávesových kouzel z pera Emperor. Celá věc je poté přeřazena v industriálně blackovou dvojku pod taktovkou Thorns. Jejich Aerie Descent vyjmutá z dema léta Páně 1992 je hutným a zatěžkaným soustem pro fajnšmekry. Totální hit, umírám hned zpočátku a cíle nevidět, pouze deklamace vyprovází mě na onen svět. Celý zbytek alba poté už trávím na cestě tunelem ke světlu, až stop levné aparatury mě bolestně stahuje zpět na zem.

Už to, že se jedná o splitko, což není můj oblíbený formát, dokazuje, že kvalita je zde opravdu na maximální výši. Tady od počátku nebylo co řešit, to byla láska na první poslech a ušní maz navždy opustil moje sluchovody. Emperor si vyšili dečku s Thorns a to perličkovým stehem. Příbuznost obou kapel bych považoval za nesporný klad, hudebně se album pohybuje v podobných vodách a není to co píseň, to jinej pes z jiné vsi.