Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Thorns / Emperor - Thorns vs. Emperor

Thorns / EmperorThorns vs. Emperor

Sorgh8.10.2012
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Jeden z milníků, které už nemohou být překonány. Album se může směle postavit i řadovkám Emperor, což vypovídá mnohé. Album nezbytné, nesmrtelné a stále nové.

Při nedávné revizi své CD knihovny jsem s posvátnou úctou oprášil jeden výtvor, který směle obsazuje jedno z čelních míst mé sbírky, možná i první pětici nejlepších. Ani vrstva prachu na něm nebyla tak vysoká jako u jiných, nevyvolených a tak jsem se mohl hned zkraje pokochat úžasným obalem. Tomuhle albu už je sice zepár let, letos slaví 12 let, ale všichni víme, že to vůbec nic neznamená a kvalita nestárne, pouze zraje.

 

Bylo to někdy v roce 2000, přelom milénia ukázal, že se vlastně nic neděje a já pokračoval v nasávání zhoubných exhalací undergroundu. Tehdy se mi do spárů dostalo split album dvou zasloužilých a originálních destruktorů, Thorns a Emperor. Tehdá blackové ikony s již zavedenou značkou se na jedné desce rozhodly prověřit kvalitu svých skladeb ve vzájemném duelu, někdy i sobě navzájem.

 

Emperor si místy vzali do parády Snorreho výtvory a on na oplátku smilnil s jejich kompozicemi.

Výsledkem je mix, který tvoří nádherně ucelenou sbírku písní podobné atmosféry a jedinečnosti. Je to až s podivem, jak se hudebníkům podařilo album neroztříštit, udržet hudbu v podobných mantinelech až posluchač dumá, není li to klasická řadovka pouze od jedné ze skupin. Navíc vezmeme-li v potaz zaměření, Emperor spíše symfo, Thorns industrial, je to neobvyklé. Zcela dominantní je atmosféra, tu pohádková jak já říkám (Emperor), onde podobná dílenskému hřmotu. V obou případech udržuje fantazii v plném cvalu a člověk se může pohybovat lesem plným Gargamelů či úderných lis-mistrů.

 

Již intro v aranžmá Emperor uvádí posluchače někam mezi jeřáby a lisovnu. Industriální tlukot, vrzoty a posléze pochodové bicí jsou vzápětí vystřídány tím nejlepším z klávesových kouzel z pera Emperor. Celá věc je poté přeřazena v industriálně blackovou dvojku pod taktovkou Thorns. Jejich Aerie Descent vyjmutá z dema léta Páně 1992 je hutným a zatěžkaným soustem pro fajnšmekry. Totální hit, umírám hned zpočátku a cíle nevidět, pouze deklamace vyprovází mě na onen svět. Celý zbytek alba poté už trávím na cestě tunelem ke světlu, až stop levné aparatury mě bolestně stahuje zpět na zem.

 

Už to, že se jedná o splitko, což není můj oblíbený formát, dokazuje, že kvalita je zde opravdu na maximální výši. Tady od počátku nebylo co řešit, to byla láska na první poslech a ušní maz navždy opustil moje sluchovody. Emperor si vyšili dečku s Thorns a to perličkovým stehem. Příbuznost obou kapel bych považoval za nesporný klad, hudebně se album pohybuje v podobných vodách a není to co píseň, to jinej pes z jiné vsi.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky