Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Funeral doom není sice žánr, který bych doma protáčel pro dobrou náladu, ale když už se nějaká ta deska povede, tak proč si s ní neprozářit den, že. Nicméně debutová deska Anthems To My Remains od polského chlapíka říkajícího si Nebiros nám byla poskytnuta jako promo a tak o projektu Thorns Of Grief bude pár slůvek předneseno. Nebiros hlavně působí v blackmetalovém duelu Mystic Rites, kde je rovněž hlavním tvůrcem. Zjevně však potřeboval jisté pohnutky ventilovat mnohem vláčněji a chmurněji, k čemuž si vytvořil právě Thorns Of Grief.

Nebýt promo materiálu asi bych na něco takového ani nenarazil. Protože od poslechu samotného mě úspěšně odrazuje už obálka samotná, kde je malba natolik žánrově přísná, že to vyloženě čpí neoriginalitou a možná i neochotou přijít s něčím nápaditějším či alespoň zajímavějším. Však považte, lebka a růže je natolik melancholií prostoupené zobrazení, že více mě už rozpláče jen krájení cibule a ofuk čelního skla v autě. Můžeme za to však spílat jen autorce obrázku, kterou je ruská dívčina Mary Kankava, s jejímiž díly jsme se již mohli setkat například zde nebo tady. Po stránce výtvarného umu je to všechno v pohodě, jen po stránce zobrazeného motivu mám dojem absolutní nefantazie, či prostého zadání nutně se opírajícího o žánrové povinnosti. Stejně jako když se blackmetalista vzhlédne v outfitu pandy velké. Ale dost bylo o obrázku, přejděme rovnou k hudbě.

Atmosféra pohřebně zamýšlené desky určitě nebude hrát všemi barvami a ostrostí. Proto je zvuk takový hutný, zastřený a huhlající a samozřejmě nechybí patřičné echo, protože při pomalé hře je potřeba to trochu ukázat v prostoru. O nějaké majestátnosti a katedrálním efektu bych však mlčel, jelikož takové dojmy nemám (ve srovnání třeba s našimi Quercus). Hloupě, či uměle však tento dojem nevyznívá, takže je vše vlastně v pořádku. Co mě osobně vadí, je klavír a pravidelný čitatel mých rozumů jistě zaznamenal i proč, nicméně roztahané plochy klavírních sólíček mi přijdou totálně bez šťávy, emocí a dalších hodnot, které bych snad mohl ocenit. Prostě mi to přijde jako další položka ze seznamu funeral doomových dogmat, které autor nehodlal porušit. Lebka, růže, klavír – splněno. Do Boha proč…

Na druhou stranu umí Nebiros skvěle pracovat s vlastní metalovou složkou, která je vyvedena v kvalitním stylu. Nejvíce však muzikantovi sluší rychlejší pasáže, kdy se na moment zapomene a začíná ze sebe chrlit black/deathové linky, které nejenže poslech příjemně rozrazí a osvěží, ale dokonce jde o vážně silné chvíle, které kdyby byly v převaze, jásal bych nadšením. Některé pasáže mi totiž evokují dávný debut Shadows Of The Damned našinců Avenger, kteří na této nahrávce zněli vyloženě dark metalově a taková ta hutná nálada s dobře prostorově nazvučenými škopky mi tady občas vyjede na mysl. To si pak spokojeně lebedím a nějaké pohřební dekórum jest kacířsky zneuctěno. A tak je to správné. Třeba třetí kousek Till Our Rebirth shledávám jako nejlepším songem desky, protože v sobě má hodně zla. Hned start této písně je vyloženě našláplý a neskutečně mě baví. Pak pozdější pasáž, která má značně utrápený výraz, kdy i hlas ze sebe vydá něco zajímavějšího než jakési lamentování pod vous. Je to pasáž, která mi (světe div se) připomněla poslední zásek Grave Upheaval. Ano, odvážné tvrzení, ale na pár vteřin jsem to tak vážně cítil. Tady jednoduše vidím směr, kterým by případná pozdější tvorba mohla kráčet.

Vzato celkovým souhrnným pohledem není to marné dílo. Je to trochu opatrný debut, který v prvé řadě kladl důraz na jasnou příslušnost, což mu ve výsledku zbytečně škodí. Naopak chvíle, které se rozlétají mimo žánrové hranice a ozvláštňují vyčpělý vzduch, pak lépe zapisují svou existenci do pamětí. Ono vlastně i samotné funeral doomové rozpoložení není vyloženě špatné. Je to trochu opisování z učebnic, trochu vlastního cítění a trochu marného tápání. Naštěstí jde pořád o zajímavý úkaz a prst na tlačítku od propadliště již nervózní chvíle odplavil, takže přišla milost. Nuže, vše je v pořádku a další pohřeb se obešel beze ztrát.