Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Thy Catafalque - Rengeteg

Thy CatafalqueRengeteg

Jirka D.6.12.2011
Zdroj: CD (# SOM 252)
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Tamás Kátai vydal desku, která je opět výborná a silná, s tou předchozí srovnávat nebudu. Hudebně na ni navazuje, ale v této chvíli jsem spíš zvědav, jakým směrem se Tamás bez hostujícího Attily posune příště. Rengeteg možná končí další kapitolu Thy Catafaque, budoucností se nechme překvapit.

Docela dobře si vzpomínám, jak jsem zhruba před rokem netrpělivě vyhlížel pošťáka, který mi měl doručit novou desku od Agalloch, nad kterou jsem se následně rozplýval nejen doma, ale i tady na Echoes. Hodnotil jsem vysoko, na rozdíl od jiných, ale do dnešního dne bych neslevil ani chlup. Nádherné album. Rok se s rokem sešel, máme tu stejné období a opět se sezóna podzim / zima zdá úrodná na hudbu od srdce. O novince islandských Sólstafir se tu rozepsal kolega Victimer, dnes se společně podíváme trochu východněji, snad do Skotska, snad do Maďarska. Tamás Kátai je už sice nějaký ten rok ze své vlasti přestěhovaný, ale svůj původ nezapře, určitě ne v hudbě, kterou dělá tak bravurním a zcela svébytným způsobem.

 

Divil bych se, kdyby nějakému pátrači v avantgardním undergroundu uniklo jméno Thy Catafalque, nehledě pak k tomu, že předchozí a vynikající (skoro bych řekl nepřekonatelné) album Róka Hasa Rádió vyšlo tady u nás v Česku. Dnes se ovšem posuneme do očekávané přítomnosti nazvané Rengeteg.  Název alba je při prvním pohledu nesrozumitelný stejně jako texty, které se drží opět maďarštiny, ale pokud vás láká alespoň trochu nahlédnout pod pokličku nesrozumitelného, koukněte na rozhovor právě s Tamásem. Pravda, ono by ani nebylo s kým jiným povídat, János se na novince nepodílel, projekt opustil a tak se z Thy Catafalque stal jednočlenný tým výrazně nakopnutý hostujícími zpěváky.

 

Rengeteg hudebně pokračuje ve vlně, kterou rozbouřilo album Tûnõ Idõ Tárlat, ve vlně, která vynesla TC do popředí zájmu fanoušků množství většího než malého. Na novince nejsou zásadním způsobem měněny postupy známé z RHR, rozvíjeny jsou podobné motivy, použity podobné tóny barev, pocitů a emocí. Přesto bych jen velmi nerad mluvil o opakování se, protože množství nápadů a barevných koláží má, zdá se, Tamás v zásobě ještě hodně a nový materiál zní minimálně stejně hluboce a silně, jako album předchozí. Lehká změna je snad cítit v použití tmavé, černé barvy, některé skladby (především poslední Minden Test Fű nebo úvodní Fekete Mezők) zavání mnohem více metalově, posluchače vrhají z meditativního rozpoložení do jiné, záhrobní dimenze. Těžko jinak popisovat hudbu TC a její poslech, všechno se děje v rovině emocí a souznění, v rezonanci vnitřních pocitů a momentálního rozpoložení. Hudební výlet zahrnuje jak těžké podzemí, deprimující a nátlakové, tak klávesové výlety do vesmíru, pasáže lehké s nezaměnitelným maďarským fundamentem soustředěné ve střední části alba. V momentě, kdy se vás jen dotkne myšlenka o opakujícím se motivu, hudba se zavčas promění, přijde motiv nový, jiný a posazený do vyšší sféry oproti předchozímu. Poslouchat Thy Catafalque znamená být neustále překvapován změnami nálad, neustále pohlcován novými nápady, samozřejmostí, jakou na sebe navazují a hloubkou, kterou k vám promlouvají (Trilobita). Tenhle rukopis je zcela jedinečný, nezaměnitelný a těžko budete hledat něco podobného.

 

Hudba Thy Catafalque je pro mě zjevením, silnou osobní a niternou záležitostí a proto vše dosud napsané je takové, jaké je. Čistě bez emocí bych tu psal něco o nedynamickém, špinavém soundu, který si moc nezadá s black metalovou produkcí, o bicím automatu, jehož zvuk ale prošel od dob Tûnõ Idõ Tárlat převelkým vývojem a působí všelijak jen ne rušivě, jenže bez emocí to dnes nejde, protože hudba TC je právě o nich. Netroufám si tvrdit, kolikrát jsem Rengeteg v posledních třech týdnech slyšel, ale výlet pokračuje a já zase vyhlížím pošťáka.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sorgh / 3.11.12 11:43odpovědět

Rovny kilo. Tohle je bomba roku! Spousta neotřelých nápadů, rychlé klávesové palby s blackovým feelingem a v někteých skladbách unikátní pošmournost podzimních ulic evropské metropole.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky