Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Thy Darkened Shade / Inconcessus Lux Lucis / Amestigon / Shaarimoth - SamaeLilith: A Conjunction of the Fireborn (split)

Thy Darkened Shade / Inconcessus Lux Lucis / Amestigon / ShaarimothSamaeLilith: A Conjunction of the Fireborn (split)

Garmfrost5.7.2021
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone
VERDIKT: SamaelLilith: A Conjunction of the Fireborn je masívní splitko, které se přesto poslouchá samo. Skvělé řemeslo všech kapel jde na ruku duchovnu a podmanivé atmosféře...

Do rukou se mi dostalo split album nevšedních kapel holdujícím těžko zařaditelnému black metalu nazvané SamaeLilith: A Conjunction of the Fireborn. Jejich společné dílo narostlo do vskutku masívních rozměrů přesahujících hodinu a půl. O každé z přispívajících se dá říct, že produkuje hudbu z naprosto odlišného spektra stylu než ostatní. Jedná se v podstatě o samostatná EP, přitom album drží krásně pohromadě i jako celek. Vydavatel W.T.C. Productions připravoval toto dílo neskutečných třináct let, výsledek však stoprocentně stojí za to. Mělo by se jednat o koncepční nahrávku, plnou duchovního bádání a poznání pokrevní linie zrozenců ohně. Každá ze čtyř kapel produkuje specifický sound a ke konceptu přistupuje po svém. Tím vzniká spoustu prostoru pro překvapení i velký zážitek. Zda se výsledek rovná očekávání je otázkou, kterou si odpovíme níže.

 

Ještě než začnu pitvat jednotlivé příspěvky a dílo samotné, rád bych zmínil opravdu luxusní front cover od řecké umělkyně říkající si Vamperess Imperium. Její umění můžete spatřit třeba na obálkách Thy Darkened Shade, Acherontas nebo Acrimonious. Obal k SamaelLilith je ve své podstatě jednoduchý, na první pohled kýčovitý. Zvolené barvy i způsob provedení podpořený poslechem hudby z celku činí hluboký zážitek. Západ slunce nad vodní plochou má schopnost vtáhnout posluchače do svých fascinací a provést jej nekonečnými hodinami zvláštním světem tušeného, nehmatatelného… světem prastarých bohů a démonů…

 

 

Úvod alba patří řeckým Thy Darkened Shade a jejich čtyřem kompozicím. Kdo slyšel jejich Liber Lvcifer I: Khem Sedjet, nebude příliš překvapený jejich zvláštní kombinací špičkově technického blacku spojeného s ambientem a rituály. Semjaza je virtuózní šílenec i bůh a vokalista The A démon s rašplí v hrdle. Motivy dominující první skladbě Murderer's Black Seed, tedy náladotvorně meditativní, se jako černá nit vinou celou nahrávkou. Vzniká tím domněnka komplexnosti, přesně naplňující původní myšlenku. Ovšem hned následující song jsou Thy Darkened Shade přesně, jak je známe. Oslavná atmosféra je plná ohně, vzdoru, techniky i atmosféry. Zpěvy jsou střídavě hrdelní, čisté… sborové. K ambientu se vracíme v závěrečné Return of the Ancient Ones, na kterou navazují Amestigon. Z tichého začátku s tklivou náladou se The Slant Serpent rozjede v melodickém trylku a já nebožák mám husinu úplně všude. I další Maelstrom into the Lower Octave se nese v rituálně ambientním duchu, který rozkope poslední příspěvek Amestigon The Tortuous Serpent. Svižná jízda, které vévodí uhrančivé syntezátory nad kytarovými harmoniemi a různé screamy, šepoty a vrčení. Amestigon jsou zde na hony vzdáleni svému stylu známému z Thier, který mám moc rád. Ničemu to samozřejmě nevadí, aspoň je vidět, že kapela nestojí na místě. Tempo svižné nezůstává dlouho, rychle je střídá návrat ke střední rychlosti promíchané opět a už nepřekvapivě ambientem.

 

 

Předělem mezi Amestigon a Inconcessus Lux Lucis se splitko vrací k motivům evokujícím úvod alba, jehož půlku máme za sebou. Britské Inconcessus Lux Lucis jsem neznal ani podle názvu, což jsem rychle napravil. Zejména jejich poslední řadovka The Crowning Quietus stojí věru za hřích. Nicméně čtveřice nových kompozic svou předešlou diskografii hravě nechává za sebou. První ze skladeb je přesně v duchu splitka. Ambient, sakrální atmosféra a ticho… Ovšem The Ossesous Gulf naši napjatou mysl neúprosně kosí. Divokou devítiocasou kočku rozdovádí punkovým šleháním a zřejmě nejšpinavějším soundem nahrávky. Sabbatical Thaumaturgy se vrací k akustice, něze a atmosféře, aby ji hned znásilnila Liminal Terror (The Witch's Curse). Punkový black je poháněn thrashovým zápalem a moc mu to sluší. Svůj vstup uzavírá rituálním mrmláním Into Feral Fumes of Sanctification. Ani jedna ze čtveřice nenahrála tolik různorodý a stylově nesourodý sound. Poslech Inconcessus Lux Lucis je tím pádem náročný a vyžaduje pozornost. Od zbytku se jejich styl vyjímá po všech stranách. Může pak působit kontroverzně a pro někoho nepřípustně.

 

 

Norské deathmetalové démony Shaarimoth jsem si oblíbil zejména na výtečném debutu Current 11. Sumerští démoni produkují černočerný death metal plný surového vzteku. Ale ani oni se černé nitce propojující album nevyhnuli. I oni dali prostor ambientu a tklivým melodiím. V první From the Gates of Death ony dveře otevřou a vše se láme ve Flows the Blood of Retribution, která mi připomíná staré Burzum v plně ošklivé parádě. Shaarimoth jsou zejména extrémní bandou a proto jim ticho dlouho nevydrží. Nemělo by být tedy překvapením, že naprostý závěr SamaelLilith ve společnosti Shaarimoth patří zuřivé vichřici, kterou ambient a teatrální elektronika pouze probleskují.

 

 

Zatím jsem nemluvil o zvuku, ten je podle mého názoru výtečný. O Thy Darkened Shade se postaral V. Santura v jeho Woodshed Studio, Amestigon ošetřil mixem bubeník Tharen v Stronghold Amestigon a masteringem Thomas Tannenberger, který se postaral i o Shaarimoth. Semjaza z Thy Darkened Shade si vzal na paškál Inconcessus Lux Lucis.

 

Na tomhle místě bývá zvykem ohodnotit album jako celek. Myslím, že jsem vše podstatné už řekl. Hodina a půl ve společnosti čtyř skvělých kapel uteče velice snadno. Tím, jak je koncepčně propojeno, nepůsobí album ani přes veškerou rozdílnost interpretů i jejich skladeb uvnitř vlastních světů nikterak rozháraně. Může být příslibem následujících dlouhohrajících nahrávek všech přítomných, jelikož ani jedna se do vydávání nevrhá bezhlavě a ani jedné už nějaký čas nic moc nevyšlo. A já jejich desky chci!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky