Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Thy Darkened Shade - Liber Lvcifer II: Mahapralaya

Thy Darkened ShadeLiber Lvcifer II: Mahapralaya

Garmfrost9.1.2023
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: Thy Darkened Shade se v pokračování Liber Lvcifer pouští více na východ než minule a opět se jedná o prvotřídní a komplexní umění.

Nemožné se stalo skutečným. Osm let muselo utéct, aby řecká dvojice Thy Darkened Shade stvořila následovníka vynikajícího druhého alba Liber Lvcifer I: Khem Sedjet. V mezičase kapela zase tak úplně nelenila a sem tam vypustila do světa split nahrávku. Pokaždé se jednalo o mimořádnou událost, tudíž nezůstávali pouze v posluchačském povědomí s děláním chutí na případnou dlouhohrající řadovku. Ta je zde a opět se jedná o nevšední záležitost.

 

První díl se zaobíral Egyptem, Setem a vůbec luciferiánstvím blízkého východu. Druhý díl Mahapralaya, jak název napovídá, nás zavede ještě dál na východ. Do světa hinduistických představ a vizí. Mahapralaya, jak jsem si našel, představuje velké rozpuštění. Čili konec všeho a začátek možného dalšího. Tohle chce hlubší studii… Anebo si pustit tohle album a pokusit se vstřebat Semjazovo okultní vědění. Či se na to vykašlat a užít si i tak výjimečné blackmetalové dílo, které nezná hranic.

 

tds

 

Dá se v podstatě říct, že druhý díl začíná tam, kde skončil první. Rukopis je daný. I zvuk nástrojů. Vlastně i zpěvy navazují na ty z dřívějška. Takové hodnocení by ovšem bylo liché a nepřesné. Album je křehké, dá-li se tak mluvit o extrémní metalové nahrávce. Je hodně atmosférické. Zpěvné a místy hodně éterické. Umí však i pořádně seknout drápem. To většinou když zanechá mrmlání, čistých zpěvů a chorálů, rozvíří stojaté vody do pořádného víru. Tvorba řeckých divočáků je variabilní - všechny polohy mají svůj čas a prostor. Z rychlého kvapíku se skladby plynule přesunou do rituálních vod mlhavých představ. Z nich pak v rauši prolétnou astrálem a spolu s temnými entitami objevují tajemství universa i duchovních hlubin.

 

 

Sestava, odpovědná za tvář Liber Lvcifer II: Mahapralaya, je prakticky stále stejná. Tedy Semjaza s vokalistou The A plus hostujícím bijanem Hannesem Grossmannem a pěveckým sborem Choir of the Damned. I díky tomu je vidět, jakou cestu kapela za dobu své existence ušla. Nehýří nahrávkami, což z kraje vypadalo, že bude. Na všechno je čas a díky tomu se neopakuje, neředí nápady upocenou snahou. Je však otázkou, zda svůj potenciál stanout na vrcholu moderní blackmetalové scény proměnila, či se vše ztratilo v běhu času… Thy Darkened Shade není kapelou jednou z mnoha. Je ve své podstatě originální, stylotvorná s působivými nahrávkami, zahranými a stvořenými profesorským umem, citem protknutými zajímavými myšlenkovými proudy, a přesto kapela zůstává extrémním spolkem sympatických muzikantů.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky