Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Timelost - Don

TimelostDon't Remember Me For This

Jirka D.12.11.2019
Zdroj: CD v 4-panelovém digipaku (# Golden 048) // promo od agentury Creative Eclipse PR
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Debutující Timelost míchají shoegaze s noise rockem tak, jak už někteří před nimi, ale ani to jim neubírá na přesvědčivosti a sympatiích. Jejich první deska jako ideální společník pro podzimní depky.

Timelost je úplně nová kapela z Philadelphie, za níž stojí dvojice nikoliv úplně neznámých muzikantů. Zpěváka a kytaristu Shane Handala můžete znát ze Set & Setting, jejichž zatím poslední album Tabula Rasa vyšlo loni na věhlasném labelu Pelagic Records, a bubeníka Grzesieka Czapla pak z Woe, kteří v našich končinách taktéž nejsou úplně neznámí. Tihle dva se dali dohromady před dvěma lety a vzhledem k nějakým sympatiím nebo čemu se nakonec spolu zavřeli do studia Uniform Recording, kde pod vedením Jeffa Zeiglera ukutili tuhle debutní desku. A pokud vám snad něco říká jméno Jeff Zeigler, tak ano, je to ten týpek, v jehož režii se na svět dostaly desky War On Drugs, Kurta Vilea nebo Nothing. No a pokud máte blízko k těmto kapelám, mohlo by vás oslovit i jméno Timelost.

 

Timelost band

 

Žánrově má album nazvané Don’t Remember Me For This docela blízko ke zmíněným Nothing, tedy k docela zastřenému, shoegazem nasáklému rocku, který nesdílí názory hledící na čistotu zvuku a celé nástrojové spektrum včetně zpěvu naopak halí do slušného oparu. To spektrum je docela plné, navzdory klasickým nástrojům a pouhé dvojici hráčů je hned od první vteřiny téhle muziky všude plno a o vaši pozornost nebude upejpavě prosit, ale prostě si ji vezme. Nejde ale jen o nástroje, Timelost umí sestavit příjemné, nevtíravé, jakoby podprahové melodie, které si vás začnou omotávat kolem prstu, aniž byste si toho všimli. Přitom nálada desky je hodně melancholická, ideální pro tyhle podzimní dny, kdy sluneční svit většinou marně bojuje proti mlhavému a sychravému počasí. A i když občas přece jen vyhraje, stejně někde vzadu v hlavě víte, že všechno pěkné to má spočítaný.

 

Navzdory vší té melancholii a zakaboněnosti ale tahle deska má jednu přednost, kterou jsem při prvním pročítání informací o ní nečekal, a to naprosto skvělý drajv. Don’t Remember Me For This není pomalé album, žádná upachtěná procházka po vyčpělých rockových stezkách, ale slušně energické, rytmicky šlapající album, jehož klasická LP délka a jedenáct skladeb kolem vás proletí jako vítr. Ano, budete chtít ještě. Timelost nevymýšlí nic složitého, nic originálního, žádné převraty ani žánrové veletoče, ale stejně budete chtít další kolo. Možná kvůli tomu, co jsem napsal, možná taky proto, že deska působí maximálně spontánně, jednoduše, na nic si nehraje a prostě sází jednu dobrou skladbu za druhou. Zkuste klip a zkuste popřemýšlet, v čem spočívá základ poctivého rocku.

 

 

Ke spokojenosti nahrává i jeden song, který se vymyká a který obsadil na nahrávce poslední místo. Možná, že když napíšu jeho název - Cryptorchid, některým se vybaví nejlepší deska Marilyna Mansona a skladba stejného názvu. Cover se povedl, ve zvuku Timelost je mu dobře a je to pro mě docela milá vsuvka. Naopak mám drobný problém s CD edicí, která je ... drobná. Jakoby někdo vzal obal z LP desky a prostě ho zmenšil - přečíst bez lupy nejde kromě názvu kapely a alba nic, což je samozřejmě škoda. Jinak ale fajn překvapení, jehož síla s opakováním bude slábnout, ale teď a tady je mi s tímto albem dočista dobře.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky