Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Tombs - All Empires Fall (EP)

TombsAll Empires Fall (EP)

Sorgh12.8.2016
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Jestli jsou minialba předzvěstí dlouhohrajících desek, tak by se jedna zajímavá mohla v budoucnu urodit. Jestli to tak není, máme v ruce zkrátka jen sympatické minialbum, které má fazónu tajemné a silné nahrávky.

Američtí Tombs nehýří řadovými alby, všelijaká splitka a minialba u nich mají převahu. Ani aktuální matroš se nemůže chlubit alespoň průměrnou stopáží, ale na krátké ploše necelých 24 minut přináší zajímavé myšlenky přesahující žánrovou svázanost.

 

Atmosférou je to album temné, plné tušené nenávisti. Nejen díky ní si uchovává blízký vztah k black metalu, ze kterého Tombs vzešli a který je stále jejich významných zdrojem. Jeho znaky jsou v tvorbě silně patrné a je to k dobru celé věci. Bzučící kytarová vazba kypří nejlepší artefakty černozemě, přesto však oplývá rozmanitostí, která prozrazuje širší záběr kapely, který si pečlivě střeží.

 

Od melodicky skromnějších včelínů nás přenášejí k dráždivě vulgárním nápadům sajícím z trashové uřvanosti, stejně jako se jinde strohý, klepačkami hnaný stroj mění v jednoduchý black'n'roll, kterému v pádu do zatracené nudy brání všudypřítomná, dusivě svazující atmosféra. Její zásluhou se ze slabších momentů nestává laciný kočkopes, který by postrádal údernost i silnější pointu.

 

Pokud se ale tímto dílem mělo zjevit budoucí směřování kapely, nejsem z toho ani za mák moudrý. Nálada se mění jako v říjnu počasí a každá skladba je trošku jiná. Někdy z oblohy přímo lije zloba, pak jsem zase napadán nástrojovým minimalismem, který doprovází intonačně pustý monolog. Jedinou jistotou je black.


K otevření alba snad nemohla být zvolena lepší skladba, než je The World Is Made Of Fire, i když se v prvních okamžicích moc nevybarvuje. Kapela předvede syrové riffy, uvolní něco klávesových vstupů a dunivý rytmus dodává hloubku. Následují blackové vypalovačky, které patří k tomu lepšímu, co v současnosti vychází. O fádnosti nemůže být řeč, na to jsou skladby melodicky bohaté a rytmika poctivě střídá kvalty. V Obsidian nacházím hodně klasiky, sveřepou tvrdost a neústupnost, v Deceiver rock'n'rollovou uvolněnost.  Na závěr určená V, která je nejdelším kusem minialba, uzavírá celou sbírku zatěžkanou, hymnickou tváří s vráskami stále řízných kytar. Jen uprostřed vložená Last Days Of Sunlight mi tročku bortí názor. Jeví se nejasně, spíš než plnohodnotná skladba budí dojem jakéhosi intermezza, které půlí desku na dvě části.  Až na tuhle slabší kapitolu se mi album ale líbí hodně a ukazuje Tombs v dobré formě.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

--eR-- / 10.10.15 21:33

Zatímco na minulých dílech se Chelsie snažila vyjádřit to, co cítí, pak toto je první deska, kde se s tím snaží porvat. Vyřvat svou agonii, kterou zažívá, do světa. Její nespavý stav si představit dokážu, ač chorobou netrpím, tento nehybný stav (být vzhůru a neumět pohnout tělem) jsem v životě jako malý zažil několikrát. I proto je pro mne tato deska osobní, trendy ať jdou do háje, tahle hudba není dělaná pro potřeby jít až na dno pro potěšení publika. A je neuvěřitelné mít tu sílu zhudebnit temnou stránku svého života a dokonce se s ní tímto poprat. Co by asi natočil člověk, co by se probudil po 20-ti letech v komatu? Tichou desku nebo jeho vnitřní řev / touhu probudit se, kterou nikdo neslyší? Temnou hudbu točí mnoho lidí, protože umění. Tohle je ale jinde... a já se této kvalitě klaním. Jedna z nejuhrančivějších desek mnoha posledních let.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky