Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Tortharry - Altars Of Ignorance

TortharryAltars Of Ignorance

Sorgh24.7.2021
Zdroj: CD (MGR 24379), promo od vydavatele
Posloucháno na: Technics SL PG 490, Dual CV 1400, Bandcamp
VERDIKT: S příchodem června se ukázalo jubilejní desáté album domácích Tortharry. Notoricky známá mlátička už dávno přesvědčila o svých kvalitách a nemusí lovit úspěchy s jazykem na vestě. Stačí jí držet se svého osvědčeného kopyta a mohlo by to stačit na dalších pár let. Propadák zákonitě nehrozí. Ale je důvod ke stoprocentní spokojenosti?

Sinister Species, které vyšlo před třemi roky, nemělo silnější moment. Bylo vidět, že do tvorby kapely začal prosakovat nádech rutiny a osobně mi chybělo kouzlo objevování. Album kolem mě prolétlo snadno a bez myšlenek, nechalo jen mlhavou vzpomínku. I když řemeslně bylo vše na svém místě, výsledek nevyvolal ty správné vibrace. S Altars Of Ignorance (dále AOI) to vypadá od počátku lépe. Mluvím i myslím tiše, abych to nezakřikl, ale opravdu cítím něco jako živou vodu v brázdách kolchozního bagrování. Přitom nahrávka vznikla ve stejných podmínkách jako předchozí Sinister Species, tedy studio Barn a produkce by Martin Friml. Něco se tedy stalo v procesu skládání a tvorby samotné.


Nebylo by to ono, kdyby nebylo intro, lehce pochodový rytmus a následně nás kanální chropot mrskne mezi důvěrně známé kulisy. Skladba Reversed Dorians provede důkladnou inspekci broumovské motorárny. Ještě lepší se zdá Corrosive Haven, která nemá slitování se šváby na stěnách. Vše funí jak má a ani jedno ložisko nepíská. Jako přísná delegace procházíme kompilátem rychlých drtiček, kterými se jako hustá kaše tlačí dusivě pomalé party. Asi končí směna, dochází tlak a stroje dohasínají, avšak přes síto rezavého masomlýnku se pořád tlačí nedočkavý materiál. Vládu drží prověřené, střední tempo, které srovnává a laminuje deptavý hluk do smysluplné směsi. Stejně jako si dopřejeme masakr, tak je potřeba nechat orgány vydechnout. Tohle všechno už známe a šlo by o další zářez do pažby bez hlubšího zamyšlení. Ovšem v letošním vydání se rýsuje více podob, pověstný dusivý tlak, kterým kapela dosud budovala devastující atmosféru, není jediným východiskem a zdaleka nepokrývá celou nahrávku. Vrata výrobní pevnosti asi prožrala koroze věků a vniknul průvan nesoucí lehké změny. Zároveň nechybí jistoty, jako výrazná basa nebo strojopřísný rytmus.

 

V převažujících kulisách minulosti se objevují prvky vanoucí z nedalekého severu, konkrétně Švédska. Kapely jako Entombed, Dismember, tedy severký kostitřas, nebo ti, co míchající do svého death metalu vlivy rocku či punku, jakoby stáli v hlavě kolébky AOI a vnesli mu pod peřinku trošku svého modu operandi. Masakrózní rutina přestává být jediným cílem a Tortharry odhalují svoji hravou tvář. Nejvýraznější je to u šestého válu Self – Fettered nebo u osmičky The Heritage. Tortharry shazují deathmetalové klapky na očích a skladby rozjíždí v punkovém rytmu, který trhá košili doteď zapnutou až ke krku. Ve volné rozhalence víří divoké kročeje novým terénem a je to strašně osvěžující. Přidáme-li hrst stoner rocku, který nakazil poslední skladbu, máme tu zajímavý mix zdrojových signálů ovlivněných na své dlouhé cestě nečekanými ruchy.

 

Při pouštění alba z počítače a jiných digitálních sraček to moc nevynikne, ale novinka má docela utopené vokály. Pro někoho nedůležitý detail, pro jiného zajímavý fakt. Každopádně platí, že AOI je album nového charakteru, které u mě vyvolalo překvapivé dojmy, ale zároveň poskytuje dostatek bývalého komfortu. Stačila lehká deviace od vyjetých kolejí a zcela to změnilo moje vnímání na tvorbu Tortharry. Pravda, obal z Deatherovi dílny mě sice opět neoslovil, ale to je jen kaňka na jinak vzrušujícím ubruse halícím oltář knížete Ignora.

 

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky