Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Deathmetalový večírek měl spádu rychlého, tak ani já nebudu zdržovat zbytečně dlouhým úvodem. Pojďme proto rovnou na věc.

Sarcom spustili svůj deathmetalový binec bez dlouhých vytáček. Jméno jsem dosud neznal a toto setkání ve mně zanechalo pozitivní dojem. Pánové jsou ostří a divocí, což bylo vidět především na vokalistovi, který více času než na podiu trávil pod ním. Kapela působila celkově vyrovnaně a spokojeně, naproti tomu do lidí sekala šťavnaté deathmetalové fláky. Báječný start, který velmi potěšil.

Impuritum si pozvolna získávají status milovníků staré deathmetalové školy, kteří válí. Jejich set byl proto velmi přímý, svižný a neměl hluchého místa. Nebylo potřeba si znovu v hlavě přehrávat podobenství věhlasnějších kapel, protože pánům se daří (zejména do novějších věcí) vtiskávat svůj vlastní rukopis. Ano, stále jde o hutný death metal, ale žádné okaté inspirace u kapel, které už nechci ani jmenovat... Svou příslušnost stejně pánové potvrdili závěrečným coverem The IVth Crusade. Tohle nemohlo nikoho nechat v klidu.

V následujících minutách jsem měl trochu obavy, která kapela přijde na řadu, protože můj osobní vrchol byl u té mladší. Strach byl rozdupán, když na podiu začali zkoušet Heaving Earth, které jsem právě považoval za špici večera. Nejsem častým posluchačem death metalu, spíše si v něm hodně vybírám, ale tohle je právě ten případ, který mě baví. Naživo jde o běsnící monstrum, které spolu se Žlababovým vokálem dostává rozměry nadpozemského charakteru. Škoda jen, že kytary byly poněkud utopené, protože právě ty hrají v muzice HE veledůležitou úlohu. I tak kapela dokázala do lidí vychrlit spoustu jedu a hnusu, který zanechal báječný after taste.

Závěreční Tortharry byli sice o něco hlučnější, ale přesto byla jejich hra srozumitelná a skvěle koordinovaná. Však už má kapela něco za sebou, takže nějaká fiaska a přehmaty ani nešlo očekávat. Energie proudila místností a dotýkala se především hloučku pod podiem, který divoce pařil, jak jim jen mohl klub dovolit. Lemy je dokonce vybídl k trochu revolučnímu tanci, kterým byla krychle, že prý wall of death, circle pit a podobně zná každý, tak ať zkusí něco nového. Výsledek byl úsměvný, ale aspoň nebyl večer tak tvrdě upjatý. Bylo dobře vidět, že české deathové kapely ještě nevymřely a i matadorům, jako jsou Tortharry, to pořád šlape nad rámec skvěle.