Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Tortharry - Paměť kamenů

TortharryPaměť kamenů

Sorgh29.6.2024
Zdroj: CD (MGR-24407), promo od kapely
Posloucháno na: Technics SL-PG490, Dual CV 1400, Canton Karat 930 DC
VERDIKT: Nové album uhnulo z nalinkované dálnice, která vedla do probádaných pekel a vydalo se po silnici druhé třídy do hraničních hvozdů. Tady dokumentuje, hledá a vypráví způsobem, který je pro posluchače nový, tajemný, ale pořád death metal.

V Hronově se zase urputně blýskalo a výsledkem je nová deska hrdlořezů Tortharry. Ta sebou nese výzvy a jistá překvapení, třeba to, že už to žádní hrdlořezové nejsou. Jo, Paměť kamenů, jak se novinka jmenuje, znamená určitý převrat v životním stylu kapely.

 

V ruce držím zelenočerný digipack, zaslané promo od kapely, a hledám v jeho matném lesku návod jak na něj. Zvyklý na karmínové odstíny krve cítím lehkou nejistotu, ale zároveň mě vede zvědavost. Uvnitř z pozadí temných krajinek vystupují texty, které jsou natištěny v českém i anglickém jazyce. Asi nejviditelnějším a samozřejmě nejslyšitelnějším překvápkem je to, že se Tortharry po letech vrátili k mateřskému jazyku. Což lze brát všelijak, obracet to ze všech stran, ale za mě je to příjemná změna dávající hudbě nový rozměr. Je to volba měnící zažité zvyklosti a určitě nesedne všem, ovšem mně se to moc líbí. I přes hrubý vokál je slovům rozumět a můžeme sledovat dějovou linku. Je to samý suchý strom, pařez, lesní cesta, skoro by se řeklo Agalloch :-)  Ale po hlubším proniknutí do textů zjistíme, že i když se témata liší, všechna jsou temná jako lidstvo samo. Důlní zával, popravy, čarodějnické procesy, nebo střelba mezi hraničními kameny. Různá období, ve kterých kameny hrají roli němých svědků a svazují skladby do plynoucí časové linie. V souvislosti s texty musím říct, že mi hodně sedl Lemmyho zpěv, který si vzal po této stránce na triko v podstatě celé album.

 


Hudebně se kapela posunula taky, a to směrem, který vidím jako dobrou volbu, jak se vymanit z nálepky nekompromisních řezníků. Zabijácké kusy plné krve už jen těžko mohly překvapit, mnohý se mohl cítit přežrán a následně ztratit zájem o další krvavou nálož. Ovšem Paměť kamenů rozmetala všechny předpoklady, protože je diametrálně odlišná. Je to death metal, ovšem s vyzrálou a léty vyšisovanou kůží, kterou možná zatím nedůvěřivě nese na trh. Co tomu řeknou lidi? Ti lační dalšího rázného masakru možná zabrblají, ale mnoho jiných se zastaví a řekne si, že tady něco neštymuje a že se jim to líbí. Od úvodního intra úvodní skladby Pohřeb naděje se rozlézá funerální atmosféra jako z pera Hadího Mordu, brumlavá rytmika a co chvíli svěží sólo. Takhle kapelu neznáme a je to jako první rande, které otevírá branku k nadějné budoucnosti. Album budí dojem starého školníka, který už se nechce rozčilovat s harantama a už jen polohlasně mumlá doporučení o vlhké podlaze. Chytré děti si ho poslechnou a možná se na něj dokáží podívat jinak, novým pohledem.


Texty mají temnou romantiku a hudba se jí přizpůsobuje. Střední tempo, jistá valivost a útlum divočiny oproti navyklým mlátičkám. Zvuk lehce ztratil na razanci a zahalil se do chmurného závoje clonícím podepsanou přísahu na old school. Je to tajuplné a vábivé právě díky ztrátě prozaické přímočarosti. Melodie si s vývojem dávají na čas, nejsou zde krkolomné zvraty a vše se odehrává přirozeně. Přesto se najdou místa, kdy se mašina utrhne a rozmlátí les vůkol. To však není cílem desky, tím je zachování tajemství, piety a stínu pod stromy.

 

Tortharry se touto deskou lehce stáhli z výsluní a rozvířili bahno provinčních rybníků. Vůbec jim to nezazlívám, protože člověk kvůli pozlátku velkého světa nejednou zapomene na krásy nedalekého okolí. Myslím, že jde o chytrý a povedený krok zpět, který fanoušci ocení. Stejně jako odvahu tento krok udělat.



Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Antony / 30.5.23 18:48

Recenze je napsána tak, že se z velké části shoduje s mými pocity. Super! Osobně album hodnotím na 100%, pořídil jsem si vinylovou limitku od Doomentia Recods a řadím je mezi TOP 2023. Desku s ohromným požitkem poslouchám tak, jak je na LP. Žádné přesouvání "VERDIKT22_neplatí nic" na začátek. Právě poslední uhrančivý a bolestný song dá následujícímu tichu vyznít. Ta deska se musí dodýchat. FORGOTTEN SILENCE dokázali vytvořit muziku nejvyšší úrovně, za což jim patří můj dík a obdiv. Jelikož v bookletu není otisknuta rusky promlouvaná pasáž a jazykem Mordoru vládnu, s dovolením ji zde uvádím i s překladem: Ты уже сегодня смотрел в окно? Нет? На улице очень жарко.. очень жарко.. Это ж кошмар.. Ключ у тебя есть? Давай, скажи, как часто ты входишь в эту квартиру? Каждый день.. ну серьезно, каждый день? Нет, это непонятно, потому что.. я тебе просто не верю. Почему ты так улыбаешься? Ага.. нет, я не хочу, чтобы ты меня видел в таком состоянии, потому что я.. мне стыдно. Помнишь? Помнишь в прошлый раз я просто боялась.. да.. да, я боялась! Я боялась.. я не хочу, чтобы меня видел в таком состоянии. Пожалуйста, уходи. Уходи, пожалуйста. Нет.. уже навсегда, не хочу тебя, уходи, пожалуйста! Десять, девять, восемь, семь, шесть, пять, четыре, три, два, один. Nоль! Už ses dneska podíval z okna? Ne? Venku je hrozné vedro.. hrozné vedro.. Je to děs. Klíč máš? Tak, řekni, jak často chodíš do tohohle bytu? Každý den.. vážně, každý den? Ne, není to jasné, protože.. já ti prostě nevěřím. Proč se tak usmíváš? Jo.. ne, nechci, abys mě takhle viděl, protože jsem.. cítím se trapně. Pamatuješ? Pamatuješ, jak jsem se minule bála.. ano.. ano, bála jsem se! Bála jsem se.. nechci, abys mě takhle viděl. Prosím, jdi pryč. Jdi pryč, prosím. Ne.. už napořád, nechci tě, prosím už jdi! Deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva. jedna. Nic!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 1.7.24 8:19odpovědět

Noví Tortharry jsou v klidu. Šlape to pěkně po staru, což poslední dobou vítám u více kapel. To bude věkem :) A čeština dobrá.

Jirka D. / 30.6.24 12:37odpovědět

Nejsem až tak nadšený (až tak na 80 %), ale svým způsobem mě ta deska zaujala. V mnoha ohledech jsou to typičtí Tortharry ve stylu "starého psa novým kouskům nenaučíš", ale i přesto je to album dobré. Správně zemité, těžké a hutné, s čímž se ta čeština v textech a Lemyho srozumitelná hlasová poloha slučuje až překvapivě dobře. V koncečném součtu jsem vlastně mile překvapen.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky