Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Díky Honzovi Fastnerovi z Lavadome Productions sleduji italské Totalitarian od prvopočátku. Už jejich parádní dlouhohrající debut De Arte Tragoediae Divinae svojí tíživou atmosférou uchvátil mé nemocné srdce natolik, abych si je nejen zapamatoval, ale zapsal si je do paměti tučným písmem. Totalitarian se po té vrhli na sérii EPs vydání, z nichž zatím poslední loni vydané Kulturkampf / Los Von Rom vykazuje všechny znaky vzestupných tendencí kvalit tohoto temného komanda, balancujícího mezi disharmoniemi drtivého blacku, úderného deathu a tentokrát i vstupy noise ruchů.

Totalitarian svá díla nevydávají bez rozmyslu. Jsou rozpracována do jasných konceptů. Kulturkampf / Los Von Rom zachytilo nehezkou stránku křesťanské kolaborace, respektive papeže Pia XII. s Hitlerem. Vatikán tehdy neřekl nic, aby zastavil jeho čistky a vyhlazování národů. Možná se jen bál, ale to jej neomlouvá. Ať už to bylo, jak chtělo, čert je všechny vem, dnes by ho církev chtěla svatořečit...

Dvojskladbové EP Kulturkampf / Los Von Rom se tomuto tématu věnuje dosti obsáhle. Výsledkem je dvojice nenávistných a svým způsobem hodně tíživých skladeb. Co by měl posluchač, který doposud nic od Totalitarian neslyšel, očekávat? Je mi jasné, že z mého popisu nebude úplně moudrý. Ostatně každá nahrávka Totalitarian je naprosto odlišná, přesto nese styčné body, díky kterým je možné styl kapely oddělit od zbytku scény. Zaznamenal jsem názory, že je z jejich muziky cítit na sto honů styl starších BAN. Což není nic jedinečného, takových bylo, je a bude. V postatě s tímto náhledem nemám problém, sám jsem dřív podobné myšlenky vyplodil. Tentokrát mi však připadne, že se kapela našla a jde si svojí cestou. Postavila své vize na pevně vystavěných základech a začíná si dělat, co si zamane. Volně navazuje na neskutečně nasypané EP Bloodlands, je ovšem rytmicky i pocitově variabilnější, zlovolnější a mnohem atmosféričtější.

Kulturkampf se kolem vás plazí, produkuje zlá slova a myšlenky. Jedenáctiminutová stopáž není srandou ani pro doometalové nebo progové spolky, natož pro extrémní bandu typu Totalitarian. A kapela se s ní poprala se ctí. Skladba se postupně vyvíjí, graduje ve frenetickém výbuchu, aby se opět vrátila do chmurného sípání. Užívám si kytarových vyhrávek, rytmického hraní si s detaily a jak už jsem zmínil, nově i noisových vstupů a ruchů. Skladba je navíc obohacena o hlas papeže, aby naše představivost pracovala na sto procent. Los Von Rom je ještě o kus delší. Takřka sedmnáct minut je však vyplněno po okraj. Monstrózní úvod vás svým hlukem pěkně zneklidní. Vše se připravuje a přitom oddaluje. Po dlouhých minutách se rozjede mašinérie naplno a chvíli mám pocit, že se na scénu vrátila bestialita Bloodlands. Los Von Rom vám však nedá nic zadarmo. Po sypanici se vrací zmar a neklid.

Kulturkampf / Los Von Rom je prostě nádherné peklo čím dál zajímavější kapely, která na sobě neustále pracuje a nenechává nic náhodě. Ruku v ruce s obsahem jde i parádní zvuk a krásně udělaný digipak, který jsem dostal s nacistickým křížem spojeným s růžencem. Krása. Tento šperk si ale na veřejnost nevezmu, zas takový frajer nejsem. Otázkou zůstává, zda se někdy dočkáme druhého dlouhohrajícího alba, nebo Totalitarian vyhovují menší formáty. Každopádně si Kulturkampf / Los Von Rom bezvýhradně užívám. V mých očích se jedná o prozatímní vrchol kapely. Tleskám!