Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Tribunal - The Weight Of Remembrance

TribunalThe Weight Of Remembrance

Victimer27.4.2023
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Debut Tribunal jako gothic metalový sabat, který svou romantiku vláčí temnými chodbami a nechává ji sevřenou v objetí smutku.

Když už se procházím po doom metalových záhonech, většinou jde o zhoubné a neopečované pásy zlovolně bující květeny. Je v tom vrozená chuť zkoumat to hlubší a krutější. Na druhou stranu neodmítám ani přijatelnější a klidnější věci. Protože i melancholie a melodika k tomu patří, nemusí se jen nutně stát v bahně s trvalou nemožností kloudného pohybu. V případě kanadské dvojice Tribunal zabíjím dvě mouchy jednou ranou. Jejich posmutnělý a temnou atmosférou provoněný gotický doom upomíná na zásadní kapely žánru jako My Dying Bride, Draconian nebo Tristania. Upomíná, ale nedoubluje. Volí si svou cestičku krásou doom metalové zahrady. A tu krásu umí podat trochu obřadně. Je v tom cosi špinavého, možná i zvráceného.


Čekají nás staré pořádky na novém pozemku. Například klasicky dvojí vokál, tedy kombinace muž-žena, ale na pohádkové ztvárnění souboje mezi kráskou a zvířetem můžete v klidu zapomenout. Dvojice si vyměňuje své vokály střídavě a víc než poctivě, ovšem ve spojení s hororovou až lehce okultní náturou muziky z nich více mrazí, než abychom trvali na klasické podobě. Ona svým způsobem klasická je, ale to pojetí je celkově jiné, svojské. A když na to dojde, k mání jsou i čistě blackové screamy. Vše je závislé na samotné hudbě, vokály ji jen doprovází. A hudba Tribunal je především o trýznivém smutku. Opravdovém, nezdobeném. Nejsme na romantickém zámku, ale dole ve sklepeních, spoře osvětlení a obklopení svíčkami a loučemi. Tohle je ten hlubší a krutější svět jinak křehké linie gotického metalu.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/tribunalband.jpg


Vedle vokálů jsou pro styl typicky zapojeny také smyčce a klavír. Ostatně zpěvačka Soren Mourne je vedle této své role také klasicky školenou violoncellistkou. Chlapík jménem Etienne Flinn je pak hlavním autorem kompozic a vokálně se nebojí ani drsnějších poloh. Cello je zakomponováno s citem, souzní s vyprávně smutnou strukturou skladeb. Vedle klavíru jsou využity samozřejmě i klávesy. Silným faktorem desky The Weight Of Remembrance jsou riffy a občasné vizity na death a blackových kolbištích. Ty nejsou překvapivé, Tribunal jsou zkrátka hrubší melancholie, které takovéto výjezdy jen prospívají. Vítězí temnota a chuť z ní těžit. Jak se kapela nebojí přitlačit na pilu, je rozhodně sympatické. Vozit své poklesky a smuteční šacení na hrubším povrchu, kde se trápení leckdy umaže od bláta a celkově vážná atmosféra chytne punc pudového chtíče si zablbnout. Nepřehánět to s tou oslavností.


Tribunal jsou talentovaní a nadějní. Ne však zatím těmi, kteří stojí v první linii. Silný motiv albu zoufale chybí. Nutí mě se znovu a znovu vracet a snažit se zachytit co nejvíc, pořádně tu atmosféru nasát. Něco tomu ale pořád brání. Tribunal jsou jistí a oddaní, ale chybí jim jiskra. Jejich gotický obřad se nese na vlně sklepní tragédie, ne teatrální, ani přemrštěné. Svým způsobem skromné a přízemní. S hlubokým žalem, a darem nechat nést tyhle pocity ve své hudbě. Košatými skladbami, natruc okázalosti. A s možností prorůst s kořeny devadesátek. The Weight Of Remembrance je gothic metalový sabat, který svou romantiku vláčí temnými chodbami a nechává ji sevřenou v objetí smutku. Tribunal jsou kapelou, která dokáže umně definovat gothic/doom z různých koutů a komponovat bez zaváhání. Zatím ale bez té pomyslné třešničky na dortu. Vše je ve vší hloubce a nutném prožitku trochu mělké a bezzubé. Těším se na pokračování a další krok.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky