Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Trigonum Mortis - Fall into the Dark Age

Trigonum MortisFall into the Dark Age

Garmfrost14.12.2022
Zdroj: CD / promo od kapely, mp3
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: Kapela je na počátku svého snažení a nevede se jí vůbec špatně. Zatím spíše průměrné nápady vyvažuje nadšením a snahou najít si své místo. Je-li tohle začátek, těším se na pokračování.

Je fajn, že stále vznikají kapely, jako jsou třeba nováčci Trigonum Mortis. Ač mladí věkem i zkušenostmi jsou schopni napsat i nahrát natolik solidní nahrávku, která se dá poslouchat. Trigonum Mortis vznikli teprve před pár lety, nicméně hnáni nadšením i pracovitostí mají za sebou pár koncertů (z nichž i některé sami pořádali), singl a nyní dlouhohrající debut. Fall Into the Dark Age zas tak novou nahrávkou není, kapela ji nahrála už loni a teprve letos vyšla její fyzická podoba. Album si kapela vydala vlastními silami, ale vzhledem k tomu, že se dá pořídit i v eshopu MetalGate, je možné, že s dalším počinem už budou ve stáji tohoto renomovaného labelu. A co se jedná?

 

Jedná se o staroškolský death metal. Přestože kapela uvádí, že hraje black/death, blacku z ní moc neleze. Respektive vnímám snahy, a to zejména ve vokálech, ale jsou to tak jemné, sotva znatelné nuance, že si jich bez upozornění nevšimnete. Přiznám se, že mě překvapila příjemná poslouchatelnost alba. Čekal jsem začátečnické kopance a krkolomné pokusy. Jasně, je znát, že je kapela na počátku, ne všechny nápady jsou luxusní. Uvědomte si však, kolik jim je, a jak dlouho hrají a pak žasněte. Ano, Metallica či Sepultura v mnohem mladším věku šokovala svět nadpozemskými skladbami, ale bohové se rodí jen jednou za čas. Trigonum Mortis nejsou novými bohy, ale pobavit svého posluchače umí.

 

trigonum_mortis

 

To, že Fall Into the Dark Age zní poslouchatelně, je bez debat také zásluhou studia Shaark, kde byla deska nahrána. Zvukoví mistři by z ničeho bič neupletli. Pouze z omladiny vytáhli to nejlepší, co v sobě mají. Ve studiu se evidentně dost makalo, aby se z kluků a jedné dámy vydolovalo tolik, kolik možná ani oni sami netušili, že v nich dříme. Líbí se mi přední obrázek. Na zadní straně bookletu jsou uvedeny informace, kdo na co hraje, že pod texty i hudbou je podepsaná celá kapela, že cover art má na svědomí Lenka Boštíková, fotil David Nešpor a že se nahrávalo pod dohledem Pavla Hlavici a Petra Nejezchleby. Chybí mi texty, místo nich je fotka kapely z koncertního setu.

 

Styl Fall Into the Dark Age není kdo ví jaký extrém. Sound se pohybuje primárně ve středních tempech, nabízí poměrně dost chytlavých vyhrávek podpořen schopnou, byť jednoduchou rytmikou. Je mi líto nevyužité baskytary, která jako by nebyla. Upozaděna je však hlasitostí a když se na ni zaměříte, cítíte snahy o dominanci a schopnost vyrazit po vlastní cestě. Zpěvákův growl snese i ta přísnější měřítka, ovšem když se pustí do screamů, pečlivě budovaná atmosféra krapet upadá. Je mi jasné, že vyššími křiky se snaží obohatit svůj projev, jenže v těchto místech je jeho zpěv úporně křečovitý. V hloubkách si je jistější a svobodnější. Je to na něm, tohle je pouze můj subjektivní názor. Občas mě šokuje až veselá nálada (Once upon a Time) nebo dřevní postupy, které bych čekal od mnohem starší kapely. Nálada mi nevadí a postupy se časem vyhladí se zkušenostmi. Celkově mi je i přes některé slabší momenty (myšleno v dobrém), při poslechu dobře.

 

 

Myslím si, že nás Trigonum Mortis mohou ještě překvapit. Je-li tohle začátek, těším se na pokračování. Fall Into the Dark Age je dílem počátečním, hledajícím se a nabízejícím do budoucna možné cesty. Zatím je albem průměrným, což mi každopádně nepřipadne s ohledem na pozici kapely zas tak málo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky