Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Trist - Nostalgie (EP)

TristNostalgie (EP)

Bhut27.12.2012
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Trist je opět plný nápadů a chmurných myšlenek. Aby i posluchač měl možnost sdílet zvláštní stavy mysli, bylo stvořeno drobné EP Nostalgie a vězte, že to nostalgie je… a krásná.

Máme-li v české zemi nějakou osobnost v rámci metalu, určitě jí bude, mimo jiné persóny, i olomoucký Trist. Jmenovat by se dala samozřejmě velká spousta tuzemských umělců (a pak že nám chybějí, hehe). Ovšem Trist, si dovolím tvrdit, zas tak známí není, jen v okruhu posluchačů daného žánru zvaného black metal. V letošním roce nám tento chlapík, krom x-té účasti na split albech, připravil drobné EP Nostalgie, tak se do něj pusťme.

Trist za svou téměř desetiletou kariéru udělal vskutku mnoho. Krom čtyř alb tu máme ještě 5 demíček, jednu kompilačku, jedno EP a sedm splitek. K tomu by se možná dalo ještě připočítat několik neoficiálních nahrávek, které se mi válí doma a už ani nevím, jak jsem k nim přišel, lépe řečeno, jak vznikly. O věhlasu a skladatelském umu jistě svědčí i fakt, že mu byla vzdána pocta mexickou kapelou V přítmí, kterážto na svém jediném demu vyrukovala s coverem Sebevražední andělé. Toto téma jsem však již probíral v rámci seriálu Zapomenutá dema (konkrétně 6. díl: Raritní nahrávky). Inu, dvakrát zrovna nezahálí…

Letošní práce pojmenovaná jako Nostalgie je dvoupísňové EP, čítající dohromady necelou čtvrthodinu. Oproti starší, ryze suicidal depressive blackové tvorbě, se nám výraz posunul do vod spíše atmosféričtějších a doomovějších. Upuštěno nyní bylo i od zpěvu. Trist sice nikdy nemíval kdoví jak dlouhé texty, ale vokální plochy se objevovaly. Teď je tomu zcela jinak, slyšíme pouze vyloženě nostalgickou poklidnou hru doom blacku s velmi syrovým soundem. Je to taková odreagovačka a drobné snění. Nikam se nic nežene a před posluchačem se rozprostírá čirá velká pláň plná sněhu, stejně jako je tomu i na samotném obalu. Vypínám hlavu a nechám se kolébat touto řezavě klidnou hudbou. Ten zvuk mám prostě rád, líbí se mi syrový výjev a hrubý přednes. Někteří budou oponovat, že je to hrozně zkreslené a těžko se rozpoznávají jednotlivé melodické výlety, ovšem já to tam i tak slyším. Nálada hudby plně koresponduje se svým názvem. Můžete si tak tohle EP dát do sluchátek a jít se procházet někam ven, do světa bez lidí, budov… pryč… Jen ta délka je příliš krátká na to, aby si to člověk naplno užil, což je velká škoda.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky