Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Už jsem se zmiňoval, že mě oslnila podzimní nálož kvalitních desek naší černé scény. Jakoby se všechny domluvily a naservírovaly nám každá porci nebývalých chutí. K nim patří i projekt už docela zvučného jména TRIUMPH, GENUS. Kdože to je? Pro ty, kteří se s nimi ještě nesetkali, budiž informací, že za T, G stojí duo známých person našeho podzemí. Svar (Sator Marte) a Jaroslav (Kult Ofenzivy). Co dokážou, ukázali už na splitku VINDORN / TRIUMPH, GENUS / SATOR MARTE (Schwaerze Productions), které sklidilo pozitivní ohlasy a T, G se rázem dostali do spektra pozornosti nejen domácích fans a vydavatelství. O pár měsíců později, tentokrát pod hlavičkou Iron BONEHEAD PRODUCTIONS, vyšla deska dlouhohrající a dech vyrazila nejen mně, ale doslova všem. Deska je to kratičká (necelé dvě minuty přes půl hodiny), avšak stačí k tomu, aby se pánové do sytosti vyjádřili. Skladeb je zde šest s průměrnou délkou cca pět minut, takže nehrozí ani ukvapenost nebo naopak rozvláčnost.

A nyní už k muzice samotné. Jedná se o rychlý black metal s lehkou inspirací ve starých Satyricon (jak se nechali pánové sami slyšet), ale slyším zde i sounáležitost k progresivní větvi nastavené třeba Deathspell Omega. S tím by se mnou tvůrci zřejmě nesouhlasili, ale nemůžu si pomoct, slyším to tam. Dominantou jsou česky zpívané texty páně Jaroslava. Když píšu zpěv, nepředstavujte si nějaké trylky. Spíše temná deklamace a vrčení. Na rozdíl od jeho domovské kapely je jeho hlas nepoměrně více dynamický a proměnlivý. Je mu rozumět každé slovo, na každou hlásku je dán důraz, potřebuje-li to a vyžaduje-li si to význam věty. Na své si přijdou milovníci filozofie, která je zde rozpracována s evidentní znalostí a přehledem témat, která se v písních rozebírají. Jaroslav je nekorektní a přísný. Na druhou stranu, jak zpívá v jedné skladbě, mají jeho texty přesah. Není vše takové, jak se zdá a o všem je třeba dumat a vzdělávat se. Myslím, že vnímavý posluchač se může mnohé dozvědět, nebo alespoň dostane tip na přemýšlení. Každopádně jsou jak zpěv, tak texty absolutně opravdové a uvěřitelné. Nemáte pochyb, zda to muzikanti myslí vážně.

Když se odpoutáme od Jaroslava, můžete si užít Svarovo umění multiinstrumentalisty s velkým talentem. Rychlé bicí se nenesou v jednom duchu, ale jsou značně variabilní, obohacené o různé vycinkávačky na hajtku, přes parádní kreš k zajímavým přechodům. V kytarách, které se vzájemně doplňují, je místo pro citlivé harmonie, aniž by se ubíralo na krutosti a extrému. Je mi sympatické, že ani basa nezahálí jako pouhý doprovod stvrzující sound. Naopak je zakomponována do společného díla a má dostatek prostoru a samostatnosti. Celek pak uhání velice rychlým tempem k cíli. „Všehorovnost…“ je parádní ukázkou nevšedního zběsilého black metalu, který uchvacuje jak naprosto úžasným zvukem, tak jakousi lehkostí projevu a opravdovým hněvem nebo spíš misantropickým znechucením. Nemá žádný význam vytahovat jednotlivé písně. Každá je tak důležitá a nadprůměrná pro celek; a přemýšlet o „hitu“ by znamenalo trhat koncepci na kusy. Desku samotnou pak zdobí jednoduchý, ale působivý cover od německého umělce Arno Brekera.

Vrtá-li vám hlavou otázka, zda má deska slabiny, vězte, že jsou minimální a k absolutnímu vrcholu jí chybí jen kousíček. Pevně věřím, že onen vrchol pánové zdolají deskou příští (bude-li).