Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nagash a jeho vize TROLL, to je kapitola sama pro sebe. Sice funkční spíše na bázi upozaděné a polozapomenuté blackovky, která ovšem zároveň nikdy nezklame a naopak si bere do úst mnohem výrazněji propírané kolegy. Řemeslo, jímž nechává Nagash (tu ufolog, jindy zas oddaný satanista) své TROLL znít je svým způsobem kouzelně schované a jen tak ze své temné nory nevylézá. Ale ještě než se znovu vrátím k tomuto projektu a jeho poslední desce především, rád bych ještě pohovořil na téma symfonický black metal. Mnohými zatracovaný, ale přesto všechno nezvratně důležitá složka vývoje černočerného umění, které pro jedny znamená okleštěnou formu vyjadřování potažmo rovnou životního stylu, pro druhé umění s množstvím vývojových stupňů. Právě do této kategorie, a to rovnou mezi první badatele (např. vedle avantgardou stižených umělců) patří využití symfonických postupů a jejich roubování do zkaženého a původně primitivního stylu. Viděno zrakem poloviny devadesátých let - zřejmý progres a nové obzory. Velký rozmach, který se během následujících let rozjede mají na svědomí zejména Dimmu Borgir a jejich nezapomenutelné a dnes již kultovní album ''Enthrone Darkness Triumphant''. Samozřejmě byli tu Emperor, daleko přesvědčivější a zhýralejší, ale ve smyslu nových TROLL by bylo vhodné zmiňovat zejména DB.

A kdepak to coby zmalovaný černokněžník - baskytarista Nagash onehdá působil? Odpověď zná každý moc dobře, takže je velmi jednoduché si uvědomit, že když už si připomenout ony časy, tak přímo od zdroje, od člověka, který si vším prošel a nejlíp ví, kterou klávesu pomačkat, které to zhoubné temné území navštívit a jakým (poutavým) stylem ho projít. A v rámci ''Neo-Satanic Supremacy'' se budeme vracet přímo na ono místo činu, kdy si Nagash teprve zvykal na první vrsty warpaintingu a drze mluvil o profesionalizaci black metalu. TROLL 2010, to je totiž zvrhlá symfo devastace přesně a cíleně alarmující povadlé časy, na které dnes nezbývá než nostalgicky vzpomínat. S jakou formou se v dalších letech potkali zmínění Dimmu Borgir, vampírci Cradle of Filth, nebo tenkrát se slušně rozjíždějící Agathodaimon je teď poněkud zbytečné....

Poté co zřejmě každý čekal kudy že se uberou další kroky mutujících kybernetiků Kovenant se Nagash rozhodl vdechnout zpět život svým TROLL a to silou nevídanou. Po téměř devíti letech by to větřil jen málokdo. ''Neo-Satanic Supremacy'' žehná zvrácené symfonické peklo tak mohutně, že mu prostě nelze uhnout z cesty, natoý ho zcela ignorovat. Tohle je pravé procitnutí vzletných motivů do hysterického nářezu plného misantropie a zkázy. Hlavní devízu alba spatřuji hlavně v tom, jaká to bouřící a nakažlivá aura z něj vyzařuje. Pokud má něco definovat symfonické ZLO, jsou to TROLL a jejich ''Neo-Satanic Supremacy''. Album prakticky nespekuluje o tom, kdy otupit ostří, jak začít dumat a vymýšlet kudy dál pokračovat. Tahle cesta je příliš jasná a krutá na to se podobnámi zbytečnostmi zaobírat. Jednouchá a zabíjející, to je reálná tvář tohoto alba. K tomu připočtěme výjmečný Nagashův čich na stavbu jednotlivých kompozic, při jejichž nekompikované brutalitě se najde místo i na stejně povrchní líbivost. Ovšem nestrojenou a nezávadnou, jen čistě pragmatickou. Duch devadesátých let se vrátil společně s ''Neo-Satanic Supremacy'', to je neoddiskutovatelné, ale díky dnešním vymoženostem je možno se ponožit do luxusně ničícího soundu, který má velkou zásluhu na tom, jak lze celé album uchopit a vnímat.

Vypichovat není co, jen tak oči křesťanských psů a klášterních kurev. Tohle sice připomene dobu, kdy Dimmu Borgir páchli krví a týrali ubožáky nefalšovaným temným bálem, ale v mnohém ji i předčí. TROLL zasáhli v pravý čas něčím, co tu léta zoufale chybělo a překonali i ty nejodvážnější myšlenky na choré symfonické promenády. Závěrem a tak trochu mimo mísu bych si neodpustil malé rýpnutí rytmu Kovenant. Pokud mě TROLL odrovnali tímto těžkým a naprosto nečekaným materiálem, o to větší strach mnou cloume při pohledu na zívající diskografii Kovenant a jejich neujasněnost kolem nového vesmírného dark futurismu. Teď však dávejme prostor TROLL a pokorně klečme před kazatelnou.