Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Trollheims Grott - Aligned with the True Death

Trollheims GrottAligned with the True Death

Garmfrost4.10.2018
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Návrat Trollheims Grott se v případě Aligned with the True Death podařil, ale o desku roku se nejedná. Novinka je zajímavá, různorodá a pestrá. Ale kouzlo prvních desek zde není přítomno.

Kdo čekal, že se Trollheims Grott vrátí s deskou stejně tak krutou, jako byla svého času Bloodsoaked and Ill-Fated, čekal by marně. Přiznávám se, že i já patřil do tábora těch, kdo po infu, že Trollheims Grott chystají album, zajásal, že znovu uslyší nenávistný industriální black super kvalitky.

 

Kdo netuší, že nějací Trollheims Grott kdy existovali, vězte, že se jedná o finskou kapelu, která na přelomu tisíciletí přišla s dvojicí odlidštěných masakrů. Obzvláště druhá v pořadí, výše zmíněná Bloodsoaked and Ill-Fated tehdy zaznamenala slušný ohlas. Pánové kloubili zlý black s chladnou elektronikou a to vše vřelo v nejrychlejších obrátkách. Nevím, co zapříčinilo tak dlouhé odmlčení, ale myslím, že s ohledem na vytíženost tehdejších členů v jiných významných spolcích (Horna, Ajattara atd.) či pouhá neshoda v dalším vývoji je možné vysvětlení.

 

trollheimsgrott

 

Nyní si zrekapitulujme fakta. Z původní sestavy najdeme v Trollheims Grott bratrskou dvojici LRH – bicí, kytara a sg. 7 – zpěv, kytary, elektronika. K nim se připojili PH na baskytaru a JH, který se chopil sólové kytary. Novinku Aligned with the True Death vydává World Terror Committee na konci října. S výplachy a industriálem je amen. Kapela vsadila na moderní black, ne nepodobný tomu, co tvoří třeba Watain, Merrimack a podobná zla. Nemůžu říct, že se s mašinkami šetřilo, ale deska je výhradně o kytarách a živých bicích.

 

Album je rozložené do sedmi skladeb s tím, že délka nahrávky je rozumná. S ohledem na charakter skladeb je těch cca pětačtyřicet minut tak akorát. Příjemně odsýpá, nenudí. Písně samotné mají různou atmosféru, avšak album dohromady drží pohromadě. Rozporuplná titulní Aligned with the True Death je nešikovně umístěna hned na úvod. Skladba není špatná. Větší smysl by mohla mít na jiném místě. Na začátek alba si dovedu představit jiný tahák. Nehledě na to, že mi vadí satyriconovské houpance uvnitř písně, které kopčí každá druhá smečka, co chce znít „trve“ a moderně zároveň. Je to škoda, protože hned druhá v pořadí, svižná Deathless Form má tuze zajímavou atmosféru.

 

Kytary jsou strojově zasekané, bicí sice přesně, ale ne roboticky, vytváří pestrý rytmus. Basa kopíruje tu kytary, tamhle bubny. V podstatě hraje roli tvrdítka. Není obohacením. Ostatně kytary jsou natolik zajímavě propletené, že basovku opravdu potřebují jen pro pevný základ. Moc jsem se těšil, s jakou přijde sg. 7, který oplývá širokou škálou hlasového umění. V Horna výtečně huláká, v Baptism naopak úžasně doprovází čistým barytonem samotného Lorda Sargofagiana. Spellgoth je vskutku renesanční člověk. Jak dobrý je zpěvák, tak šikovný je i kytarista či klávesák. Letos se připojil k Peste Noire, kde bude právě hrát na klávesové nástroje. Proč jsem se tak rozkecal o jiných aktivitách sg. 7? Aby bylo jasné, jak moc jsem z něho paf a jak moc vysoké nároky mám na jeho práci. Jsem totiž přesvědčen, že se možnosti obou bratrů nenaplnili na sto procent. Oba jsou schopni tvořit nadpozemská díla, mezi taková ale Aligned with the True Death nepatří.

 

 

Deska je nadprůměrná. O tom žádná. Je zajímavá. Různorodá. Zábavná. Chybí mi ale punc jedinečnosti, který nalezneme na ostatních nahrávkách, na kterých se oba bráchové podíleli. Přitom musím přiznat, že žádná z předchozích desek Trollheims Grott nebyla tak dobře zahraná a skladby tak šikovně zaranžované. Tehdy naskočili na módní trend propojení blacku s industriálem, ale trendy se nestali. Co obě desky postrádaly stran originálnosti a instrumentální zdatnosti, to dotáhly surovostí a přímočarou krutostí. Aligned with the True Death je albem, které by chtěl natočit leckdo. Je deskou, která se možná bude i citovat. Možná taky ale ne. Podobně moderních blackových desek vychází už dlouho moc a ne každá je natolik jiná, aby zaujala přehlcený dav.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky