Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
True Black Dawn - Of Thick-Circling Shadows

True Black DawnOf Thick-Circling Shadows

Garmfrost11.9.2024
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Na nové desce jsou True Black Dawn temní, ale také hraví a poutavě atmosféričtí.

True Black Dawn je příkladem dokonalé kultovky. Historie kapely sahá až do první půle devadesátek. Kapela si prošla demáčovským obdobím, aby na přelomu tisíciletí debutovala full-lenght fošnou Blood for Satan. V sestavě nacházíme hned tři členy … And Oceans plus zpěváka Wratha. True Black Dawn tehdy produkovali poměrně surový black deathového střihu, aby se posléze na patnáct let odmlčeli. Z tehdejších muzikantů zůstal pouze Wrath, který se obklopil členy ikon finského blacku Horna, Trollheims Grott, Baptism a spoustu dalších. Deska Come the Colorless Dawn ve své době potěšila, ale časem zapadla. Po dalších osmi letech jsou ve stejné sestavě zpět připraveni se připomenout a zdůraznit, že jejich kapela stojí za pozornost. Novinkové album Of Thick-Circling Shadows má pod palcem opět World Terror Committee, a výsledek? Jednoznačně nejzajímavější nahrávka True Black Dawn.

 

true black dawn

 

Když se mrkneme na Of Thick-Circling Shadows, všimneme si vzácně vybalancované melodiky a surového, až naléhavého masakru. Dobrá blacková deska se pozná mimo jiné podle dobrého bubeníka a hlavně sakra jedovatého, a pokud možno osobitého zpěváka. Tím Wrath bez debat je. Srovnám-li jeho hlasové kejkle s minulostí, vychází mi, že je nyní v té nejkrutější formě.

 

Ve Finsku se black umí, uměl a bude umět. True Black Dawn sice už netvoří chorobně brutální sound jako v dobách svých počátků, přesto je zřejmé, že je Of Thick-Circling Shadows ďáblovým výtvorem. Díky skvělému zvuku vyniknou výtečné harmonie i kytarové propletence. Už dávno je běžné, že se nekašle na baskytaru a obzvlášť, když na ni hraje Tuomas Karhunen (aka Cult). Když se deska z rychlých divočáren ponoří do nádherné, avšak trýznivé Night and Names, kde se dostanou ke slovu akustické kytary a zajímavé samply, vynikne instrumentální zdatnost všech muzikantů. Ona samozřejmě je znát i v těch sypanicích. Ať už v úvodní Algol, či geniální The Wind from the Red Cloud.

 

Wrathův chřtán desce vévodí. Skuhrá i štěká, řve i growluje. Drží melodie i diktuje. Deska je takřka výhradně kytarová, klávesy zazní tu a tam, ale pouze coby zdobítko. Už první dojmy mi naznačovaly, že se bude jednat o něco mimořádného. S každým dalším poslechem jsem nejen propadal kouzlu Of Thick-Circling Shadows, ale uvědomoval si, že se tváří pokaždé trochu jinak. Osobního favorita nemám. Každá skladba je výborná, jiná než druhá, avšak výtečně doplňující celkový dojem. Album uzavírá doslova katarzní The End of Our Age.

 

 

Ve volnějším tempu True Black Dawn nepůsobí zajímavěji než v sypanicích, ale valivé songy jim jdou moc pěkně. Album končí a vy si uvědomujete, že ho jedete znovu. Tuto desku, tuším, uvidím ve svém ročním hodnocení nejlepších desek. Baví mě její proměnlivost, hravost, temnota a poutavá atmosféra. Předpokládám, že se jen tak neoposlouchá…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 14.9.24 16:50odpovědět

Parádní záležitost, tohle žeru. Recenze naprosto nakažlivá.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky