Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ulcerate - Stare into Death And Be Still

UlcerateStare into Death And Be Still

Garmfrost26.5.2020
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Ulcerate jsou tentokrát atmosféricky průzrační a ne tolik klaustrofobičtí.

Novozélandští improvizátoři Ulcerate se po posledním majstrštyku Shrines of Paralysis, který byl přijat hodně kontroverzně, a na kterém ukázali svoji extrémnější tvář, přenesli k lidštější podstatě vlastního já. Stare into Death And Be Still obsahuje veškeré známé ingredience, kterými Ulcerate disponují už pěknou řádku let, ale své těžko propustné riffování plné metaforické disharmonie prosvětlili bohatou škálou kytarového umění, větším přesahem do světa melodií a vzdušnější atmosféry. Album se tak stává přístupné mnohem širší posluchačské základně. To by mohlo značit možný odklon od progresivního přístupu a snahám zalíbit se masám, nebo naopak chytřejší obsáhnutí vlastní tvorby a jejího podání. Co je správně?

 

ulcerate

 

Propustnější produkce není krokem do nikam nebo ještě dál. Většině interpretů podobný krok zláme vaz a poté se se staženým ocasem vrací ke kořenům. Jsem zvědavý, zda Ulcerate učiní totéž. Byla by to škoda. Stále jsou temní i trošku brutální. Díky zvukovému komfortu ale lépe vyzní epická monumentálnost nejen jednotlivých kompozic, ale samozřejmě celého díla. Je mi jasné, že audiofilové si odplivnou a nebudou řešit tvůrčí chytrost ale především DR. To je sice o fousek variabilnější než předchozí nahrávky, ale pořád jsou v červených číslech.

 

Jsem očarován rytmickými možnostmi dua Merata a Kellanda. Díky absolutní svobodě si pak může Hoggard dělat doslova vše, co si zamane. Přestože je Stare into Death And Be Still prosvětleno čistší produkcí a přístupnějšími melodiemi, neznamená to, že jsou skladby ušetřeny od neustálých zvratů nebo hrátek s aranžemi. Skladby jsou tak vystavěny do epických rozměrů. Ulcerate jsou tentokrát stejnou měrou extrovertní i zaměřeni do úplného nitra. Jako byste chvíli stáli uprostřed obrovského davu, ve kterém všichni mluví každý něco jiného, a naráz vše ztichne a vy se zaleknete vlastního řevu v prostoru uzavřené mysli. Tyto přechody mohou způsobit nehezké závratě. Anebo příjemné motání hlavy. Hehe.

 

Minule Ulcerate přizvali k masteringu chlapíka zvenčí, ale tentokrát, stejně jako třeba v případě Vermis, si vystačili sami. Respektive si vystačil Saint Merat. Ten vedle psaní muziky spolu s Hoggardem rovněž album ozdobil výtečným cover artem a grafikou, ale také seděl ve studiu v roli zvukového inženýra, album prohnal mixem i masteringem. Holt, nejlepší je všechno si udělat sám a na nikoho se nespoléhat.

 

 

Pobrat veškerá úskalí Stare into Death And Be Still je běh na dlouho trať. Nicméně je tato cesta tentokrát příjemná. Album nepřestává růst. Mění se s každým poslechem. V podstatě je progresivní smrští, která si ale na nic nehraje. S přivřeným okem by desku mohl vychutnat i přímočarý posluchač, který by slyšel melodickou hru uvnitř razantního metalu. Na své si mohou přijít i ti, co normálně death metal nemůžou ani cítit. Ulcerate podobně svobodomyslně zněli už na zmíněném Vermis. Post/hc/metal a klidně i rock krucánky zde koexistují spolu s masívní temnotou a hlubokým growlem. Ulcerate opět dokazují, že jsou svébytnou kapelou, která si dělá všechno po svém a dělá to dobře.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 26.5.20 16:27odpovědět

Ulcerate rozvolňující :)

Garmfrost / 26.5.20 22:03odpovědět

Pojďme, společně to zvládneme... :D

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky