Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ulsect - Ulsect

UlsectUlsect

Garmfrost5.7.2017
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: Mp3 player Sony Ericsson + PC, Koss the Plug
VERDIKT: Naprosto nenásilnou formou promísena brutální jízda s atmosférickou hrou zasahuje až kamsi k ambientu či rockové hravosti. Silná stránka může být ovšem i stinnou známkou mistrovského přístupu, který se nikdy nerozzuří natolik, aby vám padla brada úžasem.

Očekávat něco menšího než nadprůměr od sestavy projektu, ve kterém působí mimo jiné členové Dodecahedron a bývalý basák Textures, by zavánělo škarohlídstvím nebo naopak zdravě kritickým názorem bez očekávání nezemských okamžiků. Elita nizozemské extrémní scény si zaskotačila v all-star projektu Ulsect, kterému v květnu vyšel eponymní debut a rovnou u Season of Mist. To, že u nich vydávají i Dodecahedron, mluví o důvěře firmy a zřejmě i dobrých vztazích.

 

Zařadit Ulsect do stylového chlívečku nelze, ale to s ohledem na sestavu nikoho nepřekvapí. Co překvapí víc, je malá snaha o širší rozptyl a o příliš okaté napojení na Dodecahedron. Kdyby nahrávka vyšla právě pod touto značkou, ani bych nemrkl. Byť jisté odchylky tu samozřejmě jsou. Můžeme mluvit i o větším průniku death metalu do celkové mozaiky, činící z nahrávky nevšední dílo. Když řekneme death metal, je třeba si dosadit death typu šílených matadorů disonance a hráčské ekvilibristiky Gorguts a případně Ulcerate, zde promísený post black / hardcorovou schizofrenií Dodecahedron i smrtící hravostí Textures.

 

Ulsect

 

Zatím pouze vyjmenovávám výkvět technických kultů v roli vlivů. Znamená to, že projekt samotný nepřináší nic osobitého? Naprosto ne! Sice netvoří dějiny, ani neboří dávno zažité, ale zaměříme-li se na detaily, můžeme si všimnout, kde jsou Ulsect nejsilnější. Až je s podivem, kolik toho zdánlivě „přímočarý“ disharmonický nářez obsahuje. Další devizou bude bezesporu průzračný zvuk, který umí bouřit a z ničeho nic opět ztichnout. Podobné nálady mají i kompozice. Naprosto nenásilnou formou promísena brutální jízda s atmosférickou hrou zasahuje až kamsi k ambientu či rockové hravosti. Silná stránka může být ovšem i stinnou známkou mistrovského přístupu, který se nikdy nerozzuří natolik, aby vám padla brada úžasem.

 

 

Album samotné trvá nějakých čtyřicet minut a na jedné straně nestačí nudit, ale ani se nijak zvlášť nestihne rozkvést. Některá místa by zasloužila více rozvést, takto se tváří jakoby nedořečeně. Může se vám stát, že budete nadšením tleskat a po chvíli se přistihnete, že vám něco chybí. Myslím, že debut Ulsect vzbuzoval velká očekávání a proto neměl svoji pozici v žádném případě lehkou. Na kolik uznale pokyvujeme u výborné hry i skladatelsky pestrých kompozic, natolik je možné postrádat mozek rvoucí orgie i aranžérskou rafinovanost, kterou by se skladatelé vyrovnali své umělecké kondici. Rád bych zakončil recenzi větou, že na druhé desce se muzikanti najdou a sehrají, ale to bych shodil neobvykle silný debut, který má své mouchy, ale kvalitou stojí vysoko nad běžnou produkcí. Takže spokojenost, ale v mezích.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 29.5.17 11:27

Nikdy ma neprestane udivovať, ako bratia Česi dokážu svoj talent pre pesničkárstvo, poetické hry s rodnou rečou a inteligentný humor vopchať snáď úplne všade. Dokonca aj do metalu. Kým v Master´s Hammer (ktorému som nikdy neprišiel na chuť) to ešte má svoju tvár a úroveň, v počinoch Lorda Morbivoda sa to dostáva do pozície (seba)paródie, ktorú so zmäteným úškrnom môžem brať ako takú folklórnu kuriozitu, než ako plnohodnotnú hudbu, ktorej som ochotný venovať svoj čas. Príde mi to ako mrhanie energiou a časom (pri realizáciu takého množstva projektov) na niečo, čo dosahuje úroveň kresleného vtipu v lokálnom periodiku. Celkovo to spomínané pesničkárstvo (ktoré u mňa dosiahlo vrchol v osobe Karla Kryla a aj Nohavicu - na Slovensku v tomto obore neexistuje konkurencia) cítim hádam z každej českej metalovej skupiny spievajúcej v rodnej reči (výnimka je Silva Nigra), a to mi kazí dojem z ich produkcie a strácam záujem o danú skupinu. Možno je to len mojím vkusom, no táto esencia pesničkárstva mi sedí len k folku, respektíve k nejakému chlapíkovi zanedbaného vzhľadu s gitarou v ruke, ktorý dokáže zaujať dav už len svojou charizmou. No a v recenzovanom počine sa tento český folklór spája s nemeckým - simplexným discom, a to presahuje hranice toho, čo som schopný a ochotný akceptovať nielen na poli metalu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky